Erik Krvavý (nebo Erik Krvavá sekera) byl norským králem v letech 931 až 933 a králem Northumbrie v letech 947 až 948 a 952 až 954. Není jasné, proč si vysloužil jméno "Bloodaxe". Mnohé prameny však tvrdí, že to bylo proto, že zavraždil většinu svých bratrů, aby získal vládu nad Norským královstvím.

Erik Bloodaxe byl válečník, který se probojoval do dvou království, než byl zrazen a zabit. Velký muž v dějinách, který si zaslouží vikinské centrum v Yorku, jež dnes nese jeho jméno a jeho vyobrazení. Ve vikinském centru Jorvik, vedle vyobrazení vikinského a středověkého života a vystavených artefaktů, dodnes vyniká jeho jméno.

Na dokument o tomto vládci se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Kolik Eriků vlastně bylo?

Stejně jako u mnoha legendárních osobností, i u Erika je možné, že tradující se historky jsou možná dokonce spojením osudů hned několika lidí. Erik Krvavá sekera žil v první polovině 10. století a zemřel v roce 954 n. l. Předpokládá se, že byl králem hned ve dvou královstvích, i když je možné, že se jednalo o jiné muže stejného jména.

V témže období žil i norský král jménem Erik, který vládl ve 30. letech 9. století. A pak další Erik vládl jako král Northumberlandu po dvě období v letech 947-8 a znovu v letech 952-4 našeho letopočtu. Zprávy o tomto panovníkovi jsou mnohem spolehlivější, pocházejí ze soudobých pramenů a dalších svědectví, ale jsou útržkovité a nabízejí jen málo podrobností.

Jestli byl tedy ve skutečnosti jen jeden Krvavý Erik, anebo dva či tři, není jasné, v každém případě se Krvavý Erik zapsal do historie.

Život Erika Krvavé sekery

Erik byl synem legendárního prvního norského krále Haralda Fairhaira. Narodil se se jménem Erik Haraldsson. Podle ság se Erik Krvavý stal králem po smrti svého otce, oblíbeného Haraldova syna, a to přesto, že o trůn usilovali i jeho bratři. Některé proto zabil, aby si trůn udržel. Pak byl ale i on sám o trůn připraven jeho dalším bratrem Haakonem, takže uprchl do Anglie, kde ho přijal král Aethelstan. V Anglii začal jeho pravý úspěch.

Erik pořádal pirátské výjezdy v okolí Orknejských ostrovů a jako mocný vetřelec na Britských ostrovech čelil mnoha protestům a nepokojům.

Po smrti mnoha protivníků a těch, kdo usilovali o trůn, se Erik nakonec stal přímou volbou obyvatel Northumbrie jejím králem a usadil se v Yorku, který Vikingové znali jako "Jorvik".

Podařilo se mu díky tomuto strategickému tahu vytvořil království, díky němuž ovládl velkou část severních zemí, na něž si dělal nárok anglický král.

Erikova pověst byla divoká i na vikinské poměry, i přesto jej však anglický král napadl.

Krátká vláda a krvavá smrt

Erikovo jméno předurčovalo jeho život a bohužel i smrt. Když Anglosasové podnikli výpad do Northumbrie, zpustošili krajinu a Erikovi stoupenci jej nakonec zradili. Yorský arcibiskup Wulfstan přísahal věrnost Anglii, nepochybně vyděšený krutostí náporu. Erikova armáda zaznamenala obrovské ztráty, dokonce tak velké, že Erikův lid se bál natolik, že Erika svrhl a žádal o mír. Tak Erikova vláda po necelém roce skončila.

Ten se však odmítl vzdát své kariéry a postavil silné vojsko "seveřanů", kteří znovu vtrhli do Northumbrie. V roce 952 získal Erik své království zpět a opět ovládl York. A opět ne na dlouho. Tentokrát však zaplatil životem.

Erikův konec

Objevuje se hned několik verzí Erikovy smrti. Jedna hovoří o jeho smrti ve velké bitvě, jako jednoho z pěti Angličanů, kteří toho dne zemřeli. Jiné dokládá jeho smrt ve Španělsku, kde vedl výpravu s cílem získat další království. Pravda ale je zřejmě taková, že byl opět zrazen. Zrady se dopustil náčelník jménem Osulf, který později vládl Northumbrii, a skonal rukou Maccuse, muže ve vyhnanství. Jeho tělo bylo pohřbeno v Rey Cross ve Stainmore, ale ani tam nebyly nalezeny žádné důkazy, které by nezvratně potvrdily jeho existenci.

I přesto si je moderní archeologie jistá, že je skutečný, protože v únoru roku 2009 našli archeologové 31 mincí ražených v Yorku a opatřených jeho jménem. Vedle nápisu se nacházel symbol, který vzdával hold jeho válečnické povaze.

Zdroje:

en.wikipedia.org, www.thefamouspeople.com, www.historicmysteries.com