Válečníci, kterých se bála celá Evropa. To byli Vikingové. Obyvatelé Skandinávie však byli také zdatní obchodníci s širokou sítí kontaktů od Kaspického moře po Grónsko. Měli své vlastní zákony, umění, architekturu i náboženství. Známé jsou také různé rituály, kterými se měla zaručit přízeň Bohů. Mezi nejkrutější, prováděný pro potěšení boha Ódina v době mezi 9. a 11. stoletím, byl krvavý orel.
Akt pomsty a odplaty. Rituální poprava se objevuje v několika dokumentech, konkrétně v Sáze Orkneyinga a v Příbězích o Ragnarových synech. Měla být vyhrazena těm největším nepřátelům a měla šířit děs. Mezi oběti měl patřit král Aell, kterého zajalo vojsko Ivara Rangnarssona v bitvě u Yorku, nepřátelský bojovník Halfdan Haalegov, jež nechal uhořet v jedné budově v mocenském boji Rognvalda Eysteinssona a jeho šedesát dalších stoupenců, ale také irský král Maelgualai, východoanglický král Edmund Mučedník nebo biskup Alphege z Canterbury.
Pravé neštovice šířili už Vikingové.
Krvavý orel
„A když jej zajali, nařídili, aby mu byla na zádech vyřezána postava orla, zatímco se těšili z toho, že svého nejkrutějšího nepřítele rozdrtí tím, že jej poznamenají nejkrutějším z ptáků,“ líčil dánský dějepisec Saxo Grammaticus, „protože však nebyli uspokojeni s tím, že mu na tělo vyrazili zranění, do roztrhaného masa mu nasypali sůl.“
Jak konkrétně vypadalo „vyřezání postavy orla"? Oběť si měla lehnout za břicho. Poté kat nařízl kůži a svaly tak, aby se odhalila páteř. Následně se od ní sekerou oddělila žebra a ta se natočila do stran. Nakonec se vytáhly plíce a kůže se natáhla podél trčících žeber. Zmučené tělo mělo připomínat orla s roztaženými křídly.
Co na to vědci?
Zmínky o kruté popravě zaujaly především vědce. Ti se rozhodli, že specifickým způsobem zjistí, zda je pouhým výmyslem spisovatelů nebo měl rituál skutečné místo ve vikingské společnosti. Rozhodli se, že mučení nasimulují.
Na počátku výzkumu stáli odborníci na medicínu anglické Keele University Monte Gates a Heidi Fullerová. Použili software pro anatomickou modelaci a drželi se popisu, který předkládá literatura. Zjistili, že podle něj je rituál uskutečnitelný. Pro oběť má, jak se dá předpokládat, devastující následky.
Pokud by byl proveden neodborně, nešťastník by zemřel velmi rychle udušením. Pomalejší, ale o to bolestivější smrt by čekala na toho, kdo by potkal zručnějšího kata. Autoři studie také předpokládají, že vykonavatelé rituálu používali k oddělení žeber od páteře kopí s háky. Podobně, jak to znázorňuje také populární seriál Vikingové.
Zdroj:
