Středověk je často synonymem zlaté éry násilí. Moderní věda ale ukazuje, že jakési globální zklidnění populace byl dlouhodobý proces, k němu docházelo postupně. Afektivní násilí nebylo přitom jen rysem středověku, nýbrž obecně celé předmoderní doby.
Středověk je možná neprávem považován za nejkrvavější dějinné období
Impulzivní jednání mělo svůj důvod
Ve středověku musela být většina závěrů dělána panovníkem velmi rychle, protože v sázce bylo udržení míru uvnitř země. Mír patřil přes násilnost středověku ke klíčovým pojmům doby a formou prevence jeho porušení byly exemplární tresty. Tyto brutální akce jsou stejně typické pro středověk jako pro moderní dobu (heydrichiáda). Kromě právních opatření je nicméně prevence násilí ve vztahu k potenciálním pachatelům opravdu až výdobytkem poslední třetiny devatenáctého století a výrazně století dvacátého. Prevence v dnešním slova smyslu neexistovala.
Později již měl vladař podporu šlechty a měst, takže závěry mohly být dělány s větší rozvahou. Veřejná moc tak trestala jen nejzávažnější delikty proti životu, typicky vraždu či infanticidium neboli vyhnání plodu. Až v raném novověku (od 16. století) se prosazovalo veřejné trestní právo. S ním však přišly i inkviziční procesy. A právě ty jsou dnes synonymem mučení, zla a bezpráví. Žádný zločin totiž nemohl zůstat nepotrestán.
Objevili se veřejní žalobci a později i instituce (jako policie), které pomáhaly dosud nekontrolované násilí potlačovat. Faktem je, že počet násilných činů skutečně klesl.
K výraznému ústupu násilných deliktů došlo kolem roku 1750, tedy na prahu moderní doby.
Důvod k brutalitě
Zkreslené představy o středověku mohou pramenit i z toho, že násilí nebylo nijak kontrolované. Vznikalo tak napětí mezi právní normou prosazovanou veřejnou mocí a společenským kódem cti. Brutalita středověku souvisela i s každodenní konfrontací se smrtí, jež byla všudypřítomná. Právě proto byli lidé otrlí a aby bylo násilí skutečně efektivní, muselo být brutální.
Až do raného novověku se přitom daleko větší spektrum deliktů trestalo smrtí, odnětí svobody neexistovalo. Teprve přelom osmnáctého a devatenáctého století přinesl trest odnětí svobody v dnešním slova smyslu, jenž se záhy stal dominantní trestněprávní sankcí za závažný trestný čin.
Na druhou stranu ale zase ve středověku nedocházelo k masovému vyvražďování lidí, jaké známe naopak až z 20. století.
Výslechy inkvizice ke středověku patřily
Magie
Středověku také dominovala magie a s ní spojené rituály. Ti, kdo magii provozovali, byli hromadně pronásledováni, a to zejména v ekonomických krizích. Proto jsou dnes tolik známé procesy s čarodějnicemi.
V devatenáctém století pak nastával stále větší pokles násilí a jeho vytěsňování do putyk na předměstí, do uliček špatných čtvrtí a podobně. A tak je tomu v přeneseném slova smyslu až dosud. Druhá polovina 19. století vyhlásila násilí za společensky nepřijatelné.
Prostředí nelze srovnávat
Samozřejmě, že na míře a provádění násilí měla obecně vliv i vzdělanost a kvalita života člověka. Středověký člověk měl minimální geografický rozhled, byl většinou negramotný, nevzdělaný. Smrt na něj číhala na každém kroku. I proto, že to byla doba tolik odlišná té naší, nelze většinu dobových rozdílů srovnávat, protože se odehrávaly v podstatně odlišném prostředí.
Zdroje:
