Připomeňme si v kostce, o čem legenda vypráví. Roku 1284 se v Hameln objevil podivně oblečený muž s píšťalou, který radním nabídl, že město zbaví přemnožených hlodavců. Radní mu přislíbili tučnou odměnu a krysař se pustil do práce. Jeho hra na píšťalu přivábila z městských stok všechny krysy, jež ho ochotně následovaly až do řeky Vezery, kde se utopily. Úkol byl splněn. Ale radní se začali vykrucovat, že na zaplacení krysařových služeb vlastně nemají. Ať táhne, odkud přišel.

Zanedlouho poté, přesně 26. června 1284, se tajemný krysař ve městě zjevil znovu. Tentokrát hrál jinou písničku. Místo krys ho následovaly děti. Sto třicet chlapců a dívek opustilo své domovy, aby se k němu přidalo a zmizelo neznámo kam. Podle jedné verze pověsti krysař zavedl děti do útrob hory, která se před průvodem otevřela.

Postava krysaře bývá v uměleckých dílech vnímána jako alegorie smrti. Pestrobarevně oblečený muž láká na svou píšťalu oběti, kterým dohořívá svíce. Z toho pramení vysvětlení, že děti z Hameln mohly zahynout při nějaké tragické události, například při sesuvu půdy. Vzhledem k motivu krys badatelé zvažovali také možnost morové epidemie - bylo by však velmi zvláštní, kdyby na nemoc umíraly jen děti. Nehledě na to, že se Černá smrt dostala z Asie do Evropy až v polovině 14. století.

Zcela nové světlo vzneslo do záhady zjištění historiků, že německý výraz "Kint" neoznačoval ve středověku jen "dítě", ale také mladého člověka. Časově by se pak událost shodovala s dobou, kdy mladí Němci opouštěli rodný kraj a zakládali nové osady ve střední a východní Evropě v rámci procesu později zvaného Velká kolonizace. Krysař mohl být ve skutečnosti tzv. lokátorem, tedy prostředníkem mezi zájemci o kolonizaci a feudálem, který nabízel cizí území k osídlení. Jeho pestrobarevný šat by naznačoval, že šlo o cizince oblékajícího pro Němce nezvyklou módu. Podivné zmizení 130 dětí by tím dostalo zcela prozaické vysvětlení: mohlo jít o početnou skupinu mladých lidí, kteří se vydali zakládat nové vesnice v dosud pustých východních končinách.

Po stopách dětí z Hameln se ve 20. století vydal archivář Wolfgang Wann (1903 -1976). Podařilo se mu dohledat, že na rozhraní dnešních moravských okresů Vyškov a Blansko stávala ve středověku vesnice zvaná Hemlynkow, později počeštěná na Hamlínkov. Kromě toho se v této oblasti vyskytovali jedinci s příjmením typu Hamel, Hamal či Hamelius. Hypotéza, že všechny tyto výrazy sdílí kořen ze slova "Hameln", se nabízí jako na dlani.

Je tedy možné, že hamelnské děti se roku 1284 nepropadly do země, ani nebyly zavražděny pomstychtivým krysařem, ale odešly hledat nový domov na Moravu, kde zúrodnily půdu dosud neoranou. Vzhledem k chabé středověké infrastruktuře se s příbuznými z Hameln už nejspíš nikdy nesetkaly. Hamelnští se mohli jen dohadovat, jak se jim v nové domovině daří a zda tam vůbec došly v pořádku.