Kolombus se narodil mezi 25. srpnem a 31. říjnem roku 1451 v Janově v dnešní Itálii do rodiny tkalce vlny a drobného obchodníka se sýry. Řemeslo jeho otce ho však nezajímalo, miloval skřípění dřeva, bílé plachty a vítr ve vlasech. Jako obchodní zástupce domu Centurionů procestoval téměř celou Evropu. Neusadil se ani, když se oženil s dcerou bývalého kapitána ostrova Porto Santo na konci roku 1478. Naopak, knihy a mapy oceánských cest, které jeho zemřelý tchán zanechal, v něm zažehly neznámý plamen. Kolumbus začal snít o vlastní výpravě.
Začal intenzivně studovat geografické, filozofické, teologické i historické spisy od Aristotela a Strabóna, po Senecu a Paola dal Pozzo Tascanelliho. Seděl nad mapami a počítal, jak jsou od sebe vzdálené jednotlivé, doposud známé kontinenty. Od různých námořníků slyšel o opracovaných kusech dřeva nebo lidských mrtvolách, jež donesly západní větry. „Něco tam musí být, někdo tam žije." Jeho touha objevovat byla čím dál tím větší. Nezáleželo mu na tom, že je synem obyčejného řemeslníka, rozhodl se splnit si sen.
První výprava Kryštofa Kolumba
V roce 1484 se konečně setkal s portugalským králem Janem II., kterému předložil své návrhy na cestu do Asie. Panovníkovi poradci je však vyhodnotili jako nereálné. Kolumbus se ale nehodlal vzdát. O dva roky později se mu stejný nápad podařilo prezentovat na španělském dvoře, kde v té době vládl Ferdinand II. Aragonský a Isabela Kastilská. Jeho bratr zároveň odjel do Anglie, aby oslovil Jindřicha VII. Tudora. V roce 1488 španělská královská rada pro geografické záležitosti Kolumbův plán zamítla. Z Anglie se nikdo neozval. Situace vypadala bezvýchodně. Až do roku 1491, kdy se Kolumbus svěřil se svými problémy převorovi kláštera La Rábida Juanu Pérezovi. Ten zatahal za nitky. Královna Isabela slíbila, že pokud Španělsko dobije Granadu, poskytne na výpravu prostředky. Granada padla 2. ledna 1492.
3. srpna 1492 vyplul Kolumbus se třemi karavelami z přístavu Palos de la Frontera. Posádku tvořilo 90 mužů, z nichž každý čtvrtý byl trestancem. Jak se záhy ukázalo, velet větrem a solí ošlehaným námořníkům, kterým bylo jedno, zda do cíle dorazí, nebylo jednoduché. Už pár týdnů po odražení si muži začali stěžovat. Báli se, že jim dojdou zásoby. Kolumbus potřeboval najít způsob, jak je uklidnit a zabránit tak potenciální vzpouře. Začal si proto vést falešný kapitánův deník.
Zápisy byly téměř totožné se skutečným deníkem, až na jediný rozdíl. Záměrně zaznamenával menší vzdálenosti, než které loď skutečně urazila. Cíl byl jasný. Chtěl, aby si posádka myslela, že je mnohem blíže svým domovům. Kdyby se tedy museli otočit, nebude problém se dostat bezpečně zpět. Lest fungovala skvěle.
Země na obzoru
11. října 1492 byla na hladině moře nalezena větvička šípkové růže, rákos a kousky opracovaného dřeva. V deset hodin večer Kolumbus zahlédl třepotající se světlo. Dvě hodiny po půlnoci ohlásil Rodrigo z Triany, jež plul na lodi Pinta, že vidí zemi.
Námořník se zaradoval. Tomu, kdo jako první spatří pevninu slíbil král 10 000 stříbrných mincí ročně. Po rozbřesku se tedy kapitán Pinty vypravil za Kolumbem, aby požádal o uznání odměny. Zůstal však jako opařený. Kryštof Kolumbus mu oznámil, že on viděl světlo jako první. Událost mu přišla tak bezvýznamná, že necítil potřebu ji někomu sdělovat. Po návratu do Španělska ale odměnu přijal. Rodrigo z Triany měl o několik let později kvůli této nespravedlnosti spáchat sebevraždu.
Zdroj:
