Vlastním jménem Maria Krystyna Janina Skarbek se narodila 1. května 1908 ve Varšavě do aristokratické rodiny. Otec polský šlechtic hrabě Jerzy Skarbek a matka Stefania rozená Goldfeder byla židovská dědička rodinného bankovního impéria. Hrabě Skarbek si Stefanii vzal víceméně z vypočítavosti roku 1899, její velké věno použil na splacení svých dluhů, aby si mohl nadále užívat svého přepychového života. Krystyna byla jejich druhým dítětem, měla staršího bratra Andrzeje (Andrew). Po svém otci zdědila lásku ke koním a byla výbornou jezdkyní. Kromě toho uměla od dětství výborně lyžovat. Roku 1930 zemřel její otec a pro kritickou finanční situaci musela rodina opustit své venkovské sídlo a odstěhovat se do Varšavy. Krystynu okolnosti donutily pracovat a nastoupila k polské automobilce Fiat. Z výfukových plynů brzy onemocněla, podle rentgenových snímků se lékaři domnívali, že trpí tuberkulózou, na kterou zemřel její otec. Od pojišťovny zaměstnavatele dostala nemalé finanční odškodnění a začala se na doporučení lékařů věnovat vysokohorské turistice a lyžování v Tatrách.
V dubnu 1930 se Krystyna vdala za mladého podnikatele Gustawa Gettlicha, manželství se ale zakrátko rozpadlo. 2. listopadu 1938 se vdala podruhé za výstředního bonvivána jménem Jerzy Giżycki, který byl rovněž potomkem z bohaté rodiny. Toužil se vrátit do Afriky, což se mu krátce po svatbě povedlo a oba odjeli do Etiopie, tam Jerzy působil v diplomatických službách až do napadení Polska Němci v září 1939.
Počátkem války oba odjeli do Londýna a Krystyna se chtěla v boji proti společnému nepříteli zapojit jako agentka u britských tajných služeb. Z počátku o ni nestáli, ale na přímluvu novináře Fredericka Augusty Voigta byla nakonec přijata k tajné zpravodajské službě SIS (MI6). Dostala krycí jméno Christine Granville, které po válce přijala za své. O Christine se MI6 vyjadřovalo jako o polské patriotce, vynikající lyžařce a absolutně nebojácné ženě se smyslem pro dobrodružství.
Na sklonku roku 1939 přišla její chvíle. Christine hovořila plynně polsky, francouzsky a anglicky, měla vynikající kontakty po celé Varšavě, tajné služby ji jako nejlepší možnou kandidátku nasadili na výzvědnou akci. Potřebovali zjistit plány nacistů uvnitř okupovaného Polska. Christine byla vhodnou kandidátkou nejen pro svou jazykovou vybavenost, ale také pro dokonalou orientaci tajných horských cest. Před válkou se jakožto znuděná hraběnka bavila pašováním cigaret z Polska přes Vysoké Tatry. Přes zasněžené Tatry ji v mínus 30 °C doprovodil polský olympijský lyžař Jan Marusarz (bratr polské agentky Heleny Marusarzówe, která byla zatčena slovenskou vojenskou policii a 12. září 1942 gestapem zastřelena). V rodném Polsku Christine velmi riskovala, když navštívila svou matku a přemlouvala ji, aby společně opustily Polsko. Bohužel zůstala a později zemřela rukou německých okupantů.
Christine v roce 1940 podnikla čtyři další velmi nebezpečné mise. Z okupovaného Polska přenášela do neutrálního Maďarska informace, rádiové kódy, kódovací knihy a mikrofilmy, které ukrývala v rukavicích. V Maďarsku se Christine setkala s polským armádním důstojníkem Andrzejem Kowerskim. Na příkaz MI6 společně sabotovali hlavní železniční, silniční a říční dopravní kanály na hranicích s Rumunskem a Německem. Když je gestapo v lednu 1941 s Kowerskim zatklo, Christine nezaváhala a i v této situaci projevila svou inteligenci. Kousala se tak dlouho do jazyka, dokud nezačala z úst krvácet. Předstírala tuberkulózu a zděšené gestapo je oba ze strachu před nákazou vyhodilo ven.
Svůj nejúspěšnější a zřejmě i nejnebezpečnější kousek předvedla v roce 1944 krátce před invazí spojeneckých vojsk do Francie. Na okupovaném území tehdy působil agent Francis Cammaerts a Christine. V té době byl Cammaerts také jejím milencem. Při jedné akci byl gestapem zatčen, nikdo z agentů se ho neodvážil zachránit. Až Christine… Podnikla velmi heroický a téměř beznadějný pokus o záchranu svého milence. Vtrhla přímo do kanceláře velitele, představila se jako britská tajná agentka a tvrdila jim, že se blíží invaze spojenců a pokud se chtějí všichni zachránit, musí propustit zadržované odbojáře. Christine s neuvěřitelným šarmem a snůškou výmyslů přesvědčila důstojníka gestapa, že je Francis Cammaerts její manžel a ona je vnučkou generála Montgomeryho. Po třech hodinách byli všichni propuštěni.
Christine za svou mimořádnou odvahu a úsilí byla po válce vyznamenána řadou vyznamenání a ocenění, které by jí mohl leckterý generál závidět. Zemřela sedm let po skončení války. Milenci se jí stali osudnými, zemřela rukou jednoho z nich. George Muldowney ji 15. června 1952 v londýnském hotelu zavraždil. Za svůj čin byl Muldowney oběšen.
Předválečná královna krásy, dcera polské aristokratky byla velmi oblíbená také u Winstona Churchila, ten po její smrti novinářům řekl, že miloval její neuvěřitelné příběhy.
