Našla způsob, jak přežít

Ve vyhlazovacím táboře měla ohromné štěstí. Byla jedním ze sedmi lidí, kteří přežili náročný transport, a byla přidělena k ženskému oddělení. Tam získala místo u registrace nových vězňů. Po pár týdnech se dostala mezi nejlepší. Práce v Effektenkammeru byla psychicky náročná, ale Krystyna Żywulska si našla způsob, jak přežít a pomáhat. Nemusela trpět dřinu a těžkou fyzickou práci jako ostatní vězni a mohla snadno získat jídlo, oblečení a cennosti. Se svými kolegyněmi spala v kasárnách, mohla nosit civilní oblečení a pečovat o sebe. Těm nejzuboženějším vězňům podstrkovala zbytky jídla a básněmi, které psala, jim dodávala odvahu.

Na druhé straně bylo oddělení, u kterého našla práci, v těsné blízkosti plynových komor. Každý den byla svědkem mučení a masového zabíjení. Viděla přímo na krematorium, slyšela rozkazy, prosby a křik těsně před smrtí. Všude se navíc linul odporný zápach z tlejících těl.

Před druhou světovou válkou snila o kariéře právničky a poezie ji nechávala chladnou. Za branami koncentračního tábora to pro ni ale byl jediný způsob, jak přežít a zůstat při smyslech. V Osvětimi byl přísný zákaz a každý pokus o rozptýlení se tvrdě trestal. Její básně se šířily tajně a vězni si je dokola přeříkávali. Nahlas je recitovali jen v satirickém kabaretu, který v táboře fungoval v roce 1944. Verše nebyly pouhým vyprávěním, ale překypovaly jízlivými narážkami, ironií, sarkasmem a doufaly v osvobození a život jako před válkou.

Poezie a život v Německu

Zachovalo se osm textů, ve skutečnosti jich bylo mnohonásobně více. „Marsz o wolnosci“ zpívala spolu s vězni během nucené evakuace Birkenau. Oblíbená byla i báseň „Tancz, dziewczyno“ nebo "Apel". Jedna ze starších vězeňkyň se do veršů zamilovala a zajistila co nejrychlejší přesun Żywulské.

Po válce se Żywulska ke studiu nevrátila a vydala se na dráhu spisovatelky. Vdala se a porodila dva syny. Ti později emigrovali do Německa a ona se za nimi v roce 1970 přestěhovala. Zbytek života strávila v Düsseldorfu a zemřela 1. srpna 1992. Prožila peklo a spoustu měsíců strávila v bezprostřední blízkosti smrti, ale byla známá jako bojovná žena a neúnavná milovnice satiry.