Stalin Hitlerovi nikdy nedůvěřoval, ale přeci ho zaskočilo, když nacisté o půlnoci 22. června 1941 překročili hranice Sovětského svazu. Komunikace v rozlehlé Rusi moc nefungovala, a tak se Sověti o okupaci dozvěděli teprve v poledne z rádia.
Rudá armáda zpočátku nebyla zrovna sehraná, otevřené boje nastaly nečekaně a doprovodný armádní personál postrádal instrukce, jak jednat v krizových situacích. Polní kuchař Ivan Pavlovič Sereda toho času působil u 91. tankového pluku, který tábořil u lotyšského města Daugavpils. Dlouhé týdny bylo ticho po pěšině a vojáci ztráceli obezřetnost. Sereda se jedno odpoledne ocitl v táboře zcela sám. Připravoval večeři a s nelibostí sledoval, jak se k táboru blíží neznámý tank.
Nejprve si myslel, že přijíždí nečekaná parta dalších strávníků, a on kvůli nim bude muset přidělávat porce. Pak si ale všiml, že jde o tank nacistický. Jiný kuchař by zřejmě vzal nohy na ramena, ale v Seredovi dřímal neohrožený voják. Popadl sekyru, schoval se za kuchyňský stan, a jakmile tank vjel do tábora, s nelidským řevem proti němu vyběhl.
Německá posádka přirozeně zahájila palbu, jakýmsi zázrakem se ale do Seredy nestrefila. Kuchař na tank přímo vyšplhal, celtovinou zakryl průzory, aby Němci neviděli ven, a sekyrou zničil hlaveň kulometu. Potom předstíral, že má kolem sebe početnou skupinu Sovětů, kteří tank obklíčili. Své imaginární druhy volal různými jmény a napodoboval jejich hlasy. Nacisty tím dokonale zmátl.
Vyzval je, aby vyšli ven jeden po druhém s rukama nad hlavou. S puškou v ruce je přinutil se navzájem spoutat a vyčkat příchodu sovětských tankistů. Ti byli jeho činem naprosto ohromeni. Když o nějaký týden později Sereda při jiné akci vlastnoručně zastřelil desítku nacistů, armádní důstojníci ho jmenovali poručíkem a našli si nového kuchaře.
Sereda se účastnil bojů až do konce války. Poté z armády odešel a do konce života se mohl chlubit Leninovým řádem a titulem Hrdina Sovětského svazu.
