Samostatná dýmnice nebo také dýmné jizby byly ve středověku symbolem luxusu. Mezi nejstarší známé kuchyně patří místnost ve štaufské falci v Chebu z konce 12. století a dva prostory, nacházející se vedle refektáře v klášteře sv. Anežky České z roku 1234. 

V měšťanských domech se toto „srdce domova” objevilo až na počátku 14. století. Často se budovalo v samostatném stavení na dvorku. Postupem času se ale prolnulo do obydlí. Vesničané si na vymoženost zvaná kuchyně museli počkat až do 16. století. Vývoj na našem území probíhal nerovnoměrně, záleželo na sociálním postavení obyvatel v regionu.

Kuchyně ve středověku

Podoba kuchyní se lišila podle toho, kde se zrovna nacházely. Na hradech byly rozlehlejší než v domovech běžných lidí. Často sídlily v samostatných budovách, kde byly doplněny o spižírny, pivnice a sklepy. Bylo nutné, aby v jejich blízkosti byl zdroj vody a otopu. Například v Českém Krumlově se dýmnice pyšnila vlastní studnou. Kvůli zásobování a konstrukci komína se kuchyně stavěly v přízemí. Místnosti s ohništěm však byly objeveny i ve vyšších patrech. Ty sloužily k ohřívání nebo dokončování jídel, aby ho měli strávníci vždy teplé a čerstvé. 

Zdroj: Youtube

Ve městech archeologové nalézají kuchyně jak na dvorech domů, tak v přízemí a v patře. V případě, že se budovaly v obytných prostorech, měly často podobu koutu bez přímého osvětlení. Zajímavostí je, že vaření v sednici se ve vesnickém prostředí udrželo až do novověku. Ve východní části naší republiky se samostatné prostory objevují až na počátku 18. století.

Až do vynálezu kachlových kamen, které se na naše území dostaly kolem 16. století, se všechny středověké kuchyně pyšnily otevřeným ohništěm. Nad ním bylo trychtýřové odvětrávání, do něhož stoupal kouř. To však nebylo dokonalé. Často byl zbytek místnosti začouzený. Aby se předešlo vzniku požáru, zdi se natíraly tlustou vrstvou jílu. Vedle ohniště se nacházela pícka, kde se peklo pečivo nebo sušilo ovoce. Pokud disponovala širokým komínem, využívala se k uzení masa. 

Vybavení kuchyně

K běžnému vybavení kuchyní patřily stoly, které sloužily stejně jako moderní pracovní desky, k přípravě ingrediencí od krájení zeleniny a masa po hnětení těsta. Nad nimi byla odkládací police na nože, vařečky, měchačky nebo džbány. Po stranách místnosti byly truhly k uskladnění hrnců nebo často používaných přísad. Nechyběly také dřevěné nebo keramické zásobnice kónického tvaru, jež sloužily k uchování mouky, luštěnin a obilovin.

Zdroj: Youtube

Šlechtici a majetní měšťané používali nádobí cínové nebo z glazované keramiky. Chudobnější hospodyně se musely spokojit s neglazovanými hrnci. V kuchyních nechyběly ani „dršláky“, což byla síta nebo cedníky. K přípravě masa se využívaly keramické nebo železné pánve s nožkami a rukojetí. Součástí kuchyně byla i umývárna, kde se čistilo použité nádobí.

Zdroje: www.hrady.cz, www.encyclopedia.com, www.dspace.cvut.cz