Ve středověkých měšťanských domech se kuchyně jako samostatné místnosti s dveřmi vyskytovaly vzácně. Spíše se jednalo o kuchyňský kout, který byl propojen s prostorem, jemuž dnes říkáme obývák.

Nejprve se vařilo na otevřeném ohni. Ten byl vyvýšený a umístěn v rohu nebo ve středu místnosti. Stěny okolo něj byly pomazány silnou vrstvou jílu, aby se zamezilo vzniku požáru. Nad ohništěm byl zavěšen dýmník ve tvaru trychtýře, jenž zachytával a odváděl kouř přes půdu a střešní krytinu mimo dům. Později se začal používat komín.

Kuchyně ve středověku

Dýmníky byly zhotovené z proutí nebo z dřevěných prkének. Aby nevzplanuly, chránila je opět jílová směs, mazanice. Vedle ohniště byla postavena také pícka. Ta se používala k pečení chleba, koláčů, sladkého pečiva připomínající vánočku, kterému se říkalo celty a dalších pochutin. Zde se také mohlo sušit ovoce, bylinky nebo ořechy. Před samotným pečením se v peci rozdělal oheň. Když se nashromáždilo dostatek tepla, hospodyňka vymetla uhlíky a vložila nádobu s těstem nebo masem.

Stejně jako dnes, i ve středověku bylo nutné někde odložit nádobí, zásoby a kuchyňské nářadí. K tomu byly určené police a výklenky. Hrnce byly zhotoveny z keramiky. Majetnější měšťanky používaly glazované výrobky. Ty měly řadu výhod. Glazura zabraňovala vsakování tekutiny do materiálu, takže se nádoby nebo zásobnice na potraviny lépe čistily a snížila se pravděpodobnost vzniku plísní. Neglazované výrobky navíc nemohly být používané univerzálně, protože v nich ulpíval pach.

K uskladnění potravin sloužily již zmíněné keramické zásobnice nebo proutěné košíky a misky. Luštěniny, obilniny, mouka, med, pivo nebo medovina se vkládaly do až 70 cm vysokých nádob kónického tvaru. Aby se zabránilo přístupu hlodavců nebo hmyzu, uzavíraly se víčkem.

Nádobí používané ve středověku

K uchování vzácnějších potravin, jako bylo koření nebo sádlo, se využívaly menší hrnečky. Hrnce s děrovaným dnem se používaly jako sítka. Maso se nejčastěji připravovalo smažením na pánvi nebo dušením v hrnci. Ke smažení se používala keramická trojnožka nebo železné pánve. Při slavnějších příležitostech se maso peklo a grilovalo. K zachytávání šťávy a tuku sloužila miska, jež se umístila pod pečeni.

Zdroj: Youtube

Ve středověké kuchyni bychom našli i hmoždíře, krájecí prkénka, nože, sekáčky, soudky, džbánky a dřevěná vědra. V nich se uchovávala voda, kterou hospodyně přinesla z obecní kašny. Jen málo měšťanských domů mělo vlastní studnu. Dalším nezbytným kuchyňským vybavením byla sekera, špalek a koště. Tím se zametala podlaha pokrytá ztracenými uhlíky a popelem. Pro delší uskladnění potravin sloužily sklepy nebo tzv. pivnice, díra vyhloubená do podlahy, již zakrýval dřevěný poklop. Spižírny byly méně rozšířené. Disponovali jimi bohatší měšťané, hrady, tvrze nebo kláštery.

Zdroj:

www.hrady.cz

FEYFRLÍKOVÁ ČERNÁ, Monika. Kuchyně pozdního středověku. Praha: Grada Publishing, [2015]. ISBN 978-80-247-5431-4.