Hezoun Panenka K. Franz: Sadistický velitel tábora vraždil vězně ze sedla koně

28. leden 2020 četba na 4 minuty
Kurt Franz, velitel tábora Treblinka

Kurt Franz, velitel tábora Treblinka

Foto: winto

Pod přezdívkou Panenka se rýsoval pohledný, vysoký a sadistický velitel vyhlazovacího tábora Treblinka. Bývalý kuchař se do zabíjení pouštěl s velkou láskou, na působení v táboře smrti pamatoval jako na nejkrásnější období svého života.

Ještě když byl Kurt Franz, narozený 17. ledna 1914 v Düsseldorfu, malý a svědomitý chlapec, přál si stát se kuchařem. A sen si nakonec splnil; od patnácti let se věnoval vaření a učil se řeznictví. Z Franze by pravděpodobně byl vyhlášený šéfkuchař, nebýt jeho otce.

Ten chtěl mít ze syna opravdového muže, který se bude zajímat o osud své země a pokud možno za ní bojovat. Franz zanechal vaření a stal se členem několika aktivistických skupin, ke kterým v roce 1932 přidal i členství v NSDAP, a poté už jen plynule zaplul do řad SS-Totenkopfverbände.

Po vypuknutí války se Franz ještě na nějakou chvíli ocitl v kuchyni – vařil pro politické vězně koncentračního tábora Buchenwald, z této pozice ho ovšem po velice krátké době odvolali, ne proto, že by byl špatným kuchařem, ale protože se pro ambiciozního Franze naskytla nová příležitost – účast v akci T4.

V sedle

Franz se podílel na eutanazii postižených lidí v zařízeních Grafeneck, Brandenburg, Hartheim a Sonnenstein. Celkově bylo takto zabito kolem 250 000 lidí. V roce 1942 Franz za své zásluhy pro nastolení nového řádu povýšil na poručíka a byl poslán do vyhlazovacího tábora Belzec.

Jeho pobyt trval jen krátce, přesto si z něj Franz vzal spoustu užitečného. Okoukal od ostatních dozorců způsoby mučení a zabíjení lidí, které po několika týdnech aplikoval na svém novém působišti, Treblince.

Po táboře smrti se nový zástupce velitele obvykle pohyboval na hřbetu koně, za sebou vedl svého bernardýna Barryho. Stačil jediný oční kontakt s Franzem a vězeň si podepsal rozsudek smrti. Podle přeživších nebylo dne, kdy by Franz vlastnoručně někoho nezabil. Na vězně s oblibou pouštěl svého psa, kterého vycvičil, aby se soustředil na genitálie obětí. Pro jeho mladistvou a vždy upravenou tvář Franzovi přezdívali Panenka.

Písnička pro židy

Pro Židy, kteří museli odklízet mrtvé a zahlazovat stopy, složil Franz pozitivně naladěnou písničku, která měla povzbudit pracanty při činnosti. Její text se objevil v dokumentu Šoa:

,,Pevný krok a chůze, pohled kupředu upřený, hledíme do světa. Pochodují komanda na práci. Pro nás je dnes jen Treblinka, která je naším osudem. Proto jsme se Treblince tak rychle podřídili. Známe jen slovo velitelů, jen poslušnost a povinnost. Chceme dále pracovat, až naše malé štěstí nám jednou zavolá. Hurá!"

Povstání vězňů v srpnu 1943 zapříčinilo další kariérní postup - Franz nahradil stávajícího velitele Franze Stangla, za úkol měl kompletní likvidaci tábora, zničení veškerých dokumentů a zavraždění zbývajících vězňů.

Spravedlnost ho dostihla

Na konci války Franz úspěšně přesvědčil Spojence, že je jenom obyčejný civilista, zmožený krveprolitím. Našel si práci jako dělník, ale nakonec se vrátil tam, kde všechno začalo – do kuchyně. Jenže v roce 1959 se mu idylický život kuchaře rozpadl jako domeček z karet, jeho pravá totožnost byla odhalena a Franz putoval do vazby.

V roce 1965 se konal treblinský proces, při kterém se Franz dušoval, že nikoho nezabil, maximálně zmlátil jednu osobu. Tribunál mu to neuvěřil a za podílení na zabití 300 000 lidí a zavraždění 139 dalších dostal doživotí. Svůj trest si odpykával až do roku 1993, pak byl kvůli zdravotním těžkostem propuštěn. Zemřel o pět let později.

Akční letáky