Zříceniny Baalbeku se nacházejí na kopci vysokém 1150 m s rozsáhlým výhledem na přilehlé roviny. Jsou ze dvou stran ohraničeny městem Baalbek a z ostatních stran zemědělskou půdou patřící místním zemědělcům. Uvnitř komplexu se nachází několik chrámů a plošin, padlých sloupů a soch.
Na video se podívejte zde:
Gigantická megalitická plošina je záhadou nejen díky tomu, jak bylo s balvany hýbáno, ale i proto, že je obtížné určit i její skutečné stáří. Baalbek je starověké megalitické naleziště na východě Libanonu, 86 km severovýchodně od města Bejrút, kousek od syrských hranic. Slovo Baalbek má více výkladů, jako "bůh údolí Bekaa" (místní oblast) nebo "bůh města". Zde stojí majestátní chrám a místo je považováno za posvátné, a to již v dobách před řeckou a římskou dobou. Chrám je zasvěcen bohu Jupiteru a rozhodně nebyl vystaven v době řecké i římské. Jaké je ale jeho stáří?
Dnes stojí na místě Jupiterův chrám.
Tři teorie – žádný závěr
Na stáří posvátného místa existují tři názory. Buď se jednalo o fénickou svatyni zasvěcenou bohu Baalovi, bylo to řecké město zvané Heliopolis (Město slunce) a od dob císaře Augusta to byla římská kolonie.
Dlouho předtím, než toto místo dobyli Římané a postavili zde Jupiterův chrám, dokonce dlouho předtím, než Féničané postavili chrám boha Baala, stála v Baalbeku největší stavba z kamenných kvádrů, jaká byla nalezena na celém světě. Jenže nikdo neví, jak je místo staré.
Obři coby stavitelé chrámů?
Jedna z teorií označuje za stavitele obry nebo příslušníky civilizace, která znala tajemství levitace a antigravitace. Podle další teorie stojí za dílem Kain, syn Adama, kterého Bůh vyhnal do ´země Nod´, protože zavraždil svého dobrého bratra Ábela. Při potopě se citadela rozpadla a pak ji vybudovali obři vedeni Nimrodem z knihy Genesis. Britský novinář Graham Hancock je stoupencem teorie, že za baalbeckými kameny stojí daleko starší civilizace. Izraelský historik Zecharia Sitchin zase myslí, že gigantické kamenné pódium sloužilo coby přistávací dráha pro mimozemské lodě. A historik John Upton zase zmiňuje legendu, podle níž chrám vybudoval Šalamoun pro královnu ze Sáby a přitom mu pomáhali džinové. Skotský cestovatel David Urquhart zase zmínil teorii, že balvany, které zůstaly opodál nepoužity, měly sloužit Noemovi při výstavbě jeho archy, jíž však přerušila potopa.
Stáří neznámé
Baalbeku mu být nejméně 12 000 let. Ale může být i daleko starší. Z celého místa na plošině dnes stojí jen pár sloupů. Poblíž naleziště v Baalbeku byl nalezen neumístěný obrovský kamenný blok o rozměrech téměř 19,6 metru na délku, 6 metrů na šířku a asi 5,5 metru na výšku, vážící neskutečných 1 650 tun. Jedná se tak o největší známý kamenný blok starověku.
Z nich budí nejvíce pozornosti megalit Trilithon, tvořený třemi obřími bloky o délce 22 m, výšce 4,5 m a šířce 3,5 m, které váží od 100 do 1600 tun. Tyto tři obrovské megality stojí na šesti žulových 300 tunových blocích, které měří 10 metrů na délku a 4 na výšku. Přestože tvoří jakousi podstavu, pravděpodobně nejsou základními kameny, protože vizuálně tvoří převrácenou konstrukci. Navíc nikdo neví, jak se tyto masivní kvádry dostaly na místo, protože ani dnešní technologie by to nedokázala. Že by měli starověcí lidé způsob, jak je přemístit?
Některé monolity váží až 1600 tun
Lidé s kameny a klacky?
Možná se na tom podílely tisíce lidí s jednoduchou technikou, za použití klacků a kamenů. Ale tato možnost je nepředstavitelná. Navíc byly kameny získávány z lomů, které byly vzdáleny nejméně kilometr, a poté poskládány tak, že do sebe perfektně zapadaly. Tím myslíme tak perfektně, že se mezi ně nedá vsunout ani list papíru. Megality byly vytesány, přepraveny velmi členitým terénem a poté s velkou přesností umístěny na svá místa tak, aby vytvořily základy o ploše 400 000 m2. Všechny tyto informace jsou natolik záhadné, že je obtížné určit, kdo stavbu postavil. Přestože staří Řekové a Římané byli velmi zruční architekti a stavitelé, toto by nedokázali, nehledě na to, že stavba je pravděpodobně daleko starší.
Porovnáme-li obří kameny v Baalbeku s obřími vytesanými obrazy v chrámech v Egyptě a Mezopotámii, pak u těchto máme skutečně důkazy o jejich přepravě za použití lan, dřevěných válců a tisíců dělníků. Jenže tyto kameny byly desetinné velikosti a byly přepravovány po rovině. Cesta k Baalbeku však vede do kopce a po obtížném terénu. Záhada zůstává nadále nedořešena.
Zdroje:
www.ancient-code.com, sacredsites.com, www.stoplusjednicka.cz
