A pak se zjevila Ema, usměvavá a veselá, chtěla si povídat, přiměla mě k tomu, abych jí vyprávěl zážitky ze svých cest – hodně jsem díky své práci jezdil – všechno ji zajímalo. Dávala mi najevo, že jsem pro ni přitažlivý, obohacující. Opět jsem se začal cítit užitečný, prospěšný, vrátila se mi chuť do života – a do Emy jsem se zamiloval. Po půl roce jsem ji požádal o ruku a krátce nato jsme se vzali. Chtěl jsem být dobrým mužem, chtěl jsem být i tátou Eminy dcerušky, žádné vlastní děti jsem neměl.
Přátelé, sestra i švagr mě odrazovali, že prý jednám ukvapeně, že je Ema příliš mladá a hlavně že mě chce jen využít. Nastěhovat se do mé vily a obrat mě o všechen majetek. Taková podezření mi připadala ubohá, vnímal jsem ji jako ušlechtilého člověka, a tak jsem se kvůli ní s rodinou i přáteli rozhádal. A teď začíná můj smutný příběh (možná si řeknete až banální) zamilovaného blouznivce, který si myslel, že může učinit milovanou ženu šťastnou.
Začali jsme žít na velmi vysoké noze. Čím byla vyšší, tím tenčí bylo moje konto. Naše dovolené byly dovolené snů. Žádné Chorvatsko, ale samá exotika. Jedli jsme vybraná jídla v luxusních restauracích. Hráli a prohrávali v kasinech. Byl jsem šťastný, protože jsem díky Emě prožíval to, co nikdy předtím. Když přišla s nápadem, abych na ni přepsal půlku vily (prý kvůli dcerce), udělal jsem to. Koupil jsem jí nové auto a k druhému výročí naší svatby chalupu, po které toužila.
A ona byla milující a vděčná, laskavá a láskyplná. Dokud jsem nezjistil, že má milence. Dozvěděl jsem se to ponižujícím způsobem – v anonymním dopise s kompromitujícími fotkami. Ema nezapírala. Najednou přede mnou stála úplně jiná žena. „A co sis myslel?“ vyplivla na mě. „Že budu celý život trávit s unaveným dědkem? Vždyť se na sebe podívej! Ano, měla jsem tě ráda. Nevzala jsem si tě pro peníze. Ale kolikrát jsme se za dobu našeho manželství milovali? Desetkrát?“ Pak mi oznámila, že podává žádost o rozvod. Byl jsem úplně zničený. Můj sen o tom, že učiním svou ženu šťastnou, se rozpadl.
Nakonec jsem musel opustit i naši vilu, protože Ema si tam nastěhovala svého milence. Nedokázal jsem tam s nimi žít, i když mi holčička už začala říkat tati… Pronajal jsem si malý byt. Na kontě už nemám skoro nic, protože Ema k němu měla přístup a v podstatě mi ho vytunelovala. Začal jsem pít a přišel jsem i o zaměstnání. Jistě, firma se ke mně zachovala šlechetně, dostal jsem pět platů. Nějaký čas mám z čeho žít. Mám si z čeho kupovat pití. Bez alkoholu se už neobejdu. Rodina mě zavrhla a s přáteli se nestýkám. Nesnáším ty soucitné pohledy. Jsem si vědom toho, že jsem se zachoval jako poblouzněný hlupák, jenže nevím, co dál, jak se svým životem naložit.
Roman