Vyjmenovaná slova
Vyjmenovaná slova se mohou v různých příručkách lišit. Jejich výběr zpravidla závisí na autorovi a daném nakladatelství. Vyjmenovaná slova máme po písmenech B, F, L, M, P, S, V a Z.
Obojetnost souhlásek souvisí s historickým vývojem češtiny, přesněji řečeno s výslovností. Výslovnost samohlásky i,y je však v dnešní češtině stejná (rozdíly najdeme jen v některých nářečích), zatímco ve staré češtině byl rozdíl mezi nimi jasně slyšitelný, nebylo proto třeba pořizovat soupis slov s y.
Rozdíly ve výslovnosti měkkého a tvrdého i/y zmizely v době husitské, písemně jsou však zachované dodnes. Proto je potřeba, abychom si přesně zapamatovali výčet slov a ve psaní i/y nedělali zbytečné chyby.
Jak dobře je znáte?
Vyjmenovaná slova jsou součástí Pravidel českého pravopisu, počínaje rokem 1902. V prvních Pravidlech nesoucích název Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví, která vyšla v roce 1902 a jejichž autorem byl Jan Gebauer, byl poprvé stanovený přesný výčet slov.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Existují však slova, která jsou si hláskově i významově podobná, přesto se jejich pravopis různí. Jsou jimi například slova mlýn a mlít. Základem slova mlýn je německé slovo mühle, zatímco sloveso mlít pochází z praslovanského melti. Proto se každé píše s jiným i/y.
Dalšími slovy, která je třeba si zapamatovat, jsou mýtit a vymítat. Sloveso mýtit znamená "kácet", zatímco vymítat je varianta slovesa vymetat. Užívá se v přeneseném významu "dělat pořádek v nějakém prostředí".
Se slovem vymítat se můžeme setkat ve spojeních vymítat ďábla, démony, atd. To jsou jen některé z chytáků, které vyjmenovaná slova skýtají. I z tohoto důvodu je třeba vyjmenovaná slova znát nazpaměť, abychom předcházeli chybám a vyvarovali se jejich chybnému užívání.
