Humorné narážky tehdy nejčastěji souvisely se společensko-politickou situací a s lehkostí upozorňovaly na nejrůznější absurdity, včetně socialistických idejí, jež byly v rozporu se skutečným životem.

Terčem posměchu byl nedostatek, černý trh a podpultové zboží, pořadníky, neschopnost plnit sliby, stagnující životní úroveň, ale také pracovní lenost.

Vtipy jste mohli najít všude, dokonce i ve výkladních skříních. „Krášlení výloh ideovou výzdobou bylo během konání stranických sjezdů a k politickým výročím povinností. Za sklem řeznictví se tak kupříkladu vedle vepřových hlav a nožiček ocitly fotografie představitelů. To vše obaleno asparágusem a orámováno nápisem Naši vůdci,” píše Jitka Škápíková a Jiří Houser v knize Takoví jsme byli.

Podle publicisty Jakuba Šofara fungovaly anekdoty jako předlistopadová SMS zpráva či email. Šířily se bleskovou rychlostí. Vyprávěly se v práci, ve školách, v hospodách nebo na fotbale.

Existuje proto dokonce podezření, že se pomocí nich ověřoval způsob distribuce informací. „Všude byl nějaký spolupracovník ÚV KSČ a dalo se dobře zjistit, za jak dlouho se vtip dostane z místa A do místa B,” říká v rozhovoru pro Lidovky.

Socialistické vtipy

Tzv. stěny, které mají uši, byly ale také nebezpečné. Řada lidí kvůli vtipkování přišla o zaměstnání, ocitla se před soudem nebo skončila ve vězení. Často stačilo, aby se dotyčný humorné průpovídce jen zasmál.

„Kritika režimu byla považována za hanobení státu a jeho představitelů,” vysvětluje pro Český rozhlas historik Tomáš Vilímek. Například básník Ivan Jirous byl na začátku 70. let souzen za píseň „Bolševiku, dej mi píku, já tě píchnu do pupíku,“ již zazpíval v jednom pohostinství.

Tyto události ale snůšku anekdot ještě více podpořily. Stačilo, aby pak někdo umazal jedno z písmenek na plakátu, politici se přeřekli nebo se udála nečekané situace. To vše fungovalo jako účinný podpalovač lidové tvořivosti.

„Ukázka nápaditosti a kreativity se dala najít také na shromážděních na Letné v srpnu 1968 a v listopadu 1989 na transparentech nebo trojrozměrných útvarech,” říká Jakub Šofar. „Navíc, řada vtipů je v podstatě nesmrtelných a najdeme je dodnes. Jen se změní jména nebo místa,” dodává.

Retro kvíz: Socialistické vtípky, které pobaví i dnes

Zdroje: www.plus.rozhlas.cz, www.rozhlas.cz, www.seznamzpravy.cz, www.lidovky.cz