Psaní velkých písmen
V českém pravopise neexistují jednoznačná pravidla pro psaní vlastních jmen. Například názvy ulic, náměstí, tříd, mostů a dalších míst se často píšou s malým písmenem (např. ulice Míru). Naopak u pojmenování městských částí se používá velké písmeno (Sídliště Míru).
Rozhodnutí o velikosti písmen závisí na kontextu a věcných znalostech. U jednoslovných výrazů je důležité rozlišovat mezi obecným významem (např. židé, křesťané) a jmény konkrétních skupin (Židé, Křesťané). Stejně tak se postupuje u víceslovných názvů, kde je třeba zohlednit oficiální charakter (např. Ostravská univerzita vs. brněnská univerzita).
Výjimkou jsou situace, kdy se velká písmena používají pro zdůraznění či vyjádření úcty, jako je například "Vy, Váš" v korespondenci či oslovení jako "Hospodin". Na rozdíl od angličtiny se v češtině nepoužívají velká písmena na začátku zdůrazněných slov.
Kde se píšou?
Při psaní zákonů, vyhlášek či reklamních textů se zdůraznění dosahuje jinými způsoby (kurzivou, tučným písmem, verzálkami), nikoliv velkými písmeny.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Při překladech cizojazyčných textů je klíčové uplatňovat pravidla češtiny. Každý jazyk má svá pravidla a nelze se řídit písmeny v původním textu.
Při víceslovných názvech se velká písmena píšou obvykle pouze u prvního slova. Toto pravidlo je narušeno pouze v případě, pokud existuje důvod psát velká písmena u dalších slov (např. Severní Amerika).
Jelikož neexistuje žádný seznam vlastních jmen, je třeba se řídit obecnými pravidly psaní velkých písmen. Pokud si nejste jistí, doporučuje se použít slovníky a specializované příručky.
V poslední době se v češtině objevují tendence psát obecná pojmenování s velkými písmeny, pravděpodobně pod vlivem angličtiny. Přesto je důležité dodržovat pravidla – například psát s malým písmenem funkce, jazyky, dny, měny či zvířecí plemena.
