Tvrdé a měkké „y“ a „i“ jsou původem staročeské samohlásky, které se do našeho jazyka dostaly z praslovanštiny. Obě se tehdy vyslovovaly různě, a proto se také různě psaly.

Už Jan Hus si ale ve 14. století všiml, že prostí lidé tato písmenka v běžné mluvě nerozlišují. To znamenalo zmatek během zápisu. A jelikož tento trend pokračoval, v době, kdy se v 19. století formovala Pravidla českého pravopisu, se tak autoři rozhodli, že souhlásky rozdělí na tzv. měkké a tvrdé, podle nichž se snadno pozná, zda se po nich píše „y“ či „i“.

Nebyla by to ale čeština, kdyby v ní neexistovaly výjimky. Mezi ně patří obojetné souhlásky, po nichž se mohou psát obě varianty písmen ypsilon a měkké i. Jak poznat, které zvolit? Odpovědí měla být vyjmenovaná nebo také vybraná slova.

Jelikož je nejde intuicí rozlišit, je nutné si je zapamatovat. Vyjmenovaným slovům se tak děti věnují téměř celou základní školu.

Zákeřná vyjmenovaná slova

Problémem ale je, že i přestože se seznam vybraných výrazů naučíte jako „když bičem mrská”, stejně narazíte na tzv. příbuzná a odvozená slova, která mají stejný kořen, a proto pro ně platí stejná pravidla. Znějí však jinak.

Často se tak v reálném životě stává, že si neuvědomíme, že například „smyčec“ je od slova „smýkat a ve výrazu uděláme chybu.

Zároveň i ve vyjmenovaných slovech existují chytáky.. Potřebujeme tak dobít baterie, ale rytíři dobyli hrad, mlynář vlastní mlýn, ale obilí musí mlít, výskáme radostí, když někoho vískáme ve vlasech, a ráno vstáváme brzy i brzičko.

Jak jste na tom s vyjmenovanými slovy vy? Vraťte se na chvilku zpátky do školní lavice a otestuje si své znalosti v našem kvízu.

Kvíz: Otestujte, jak dobře znáte vyjmenovaná slova: Zkuste projít bez jediné chyby

Zdroje: www.eurozpravy.cz, www.plzen.rozhlas.cz, www.cs.wikipedia.org, www.jak-se-pise.cz