„Pauel dal geft plofcouicich zemu.” Takto zní jedna z nejstarších a nejznámějších českých vět z počátku 13. století, která se nachází v základní listině kapituly litoměřické. Málokdo ji však dnes rozumí. V překladu zní: „Pavel dal pozemek v Ploškovicích.” 

I přestože lidé ve středověku česky mluvili a řada z nich češtinu používala také v psané formě, její gramatika ustálená nebyla. Do její podoby zasáhl až mistr Jan Hus. Ve svých spisech ji očistil od cizích slov, odstranil spřežky a zavedl diakritická znaménka. Své reformy vysvětlil ve spise De orthographia Bohemica.

Naše čeština

O gramatiku se následně zajímal také Jan Amos Komenský nebo Václav Jan Rosa. Po třicetileté válce však došlo ke germanizaci státní správy, což mělo za následek úpadek jazyka. K pozvolnému oživování dochází až po reformách Josefa II. díky přílivu bývalých nevolníků do měst. 

Nadšenci začínají jazyk jako takový analyzovat. Vytvářejí ustálená pravidla, slovníky a rozvíjí slovní zásobu. Po roce 1848 spisovná čeština proniká do škol, úřadů a publicistiky. Cílem spisovatelů je zařadit svou tvorbu do světového literárního kontextu. K prudkému rozvoji v péči o národní jazyk dochází po vzniku samostatné republiky. Čeština se modernizuje a přizpůsobuje kulturním požadavkům.

Dnes je výuka češtiny samozřejmostí. Po celých devět let základní školy se jí věnujeme sedm hodin týdně. Dopadlo toto množství studia na úrodnou půdu? Zkuste se otestovat.

Kvíz z češtiny: Otestujte si, jak uspějete u pravopisných chytáků. 10 správných odpovědí dá málokdo

Zdroje: www.cs.wikipedia.org, www.zs-ucebni-osnovy.blogspot.com, BAUER, Alois. Čeština na dlani: přehled světové a české literatury, český jazyk. 3., rozš. vyd. Olomouc: Rubico, 2007. ISBN 8073460688.