www.nationalgeographic.com, www.atlasobscura.com

Stará legenda

Místo, kde z hlubin země vyvěrá záhadná vroucí řeka La Bomba (též zvaná Shanay-Timpishka) známá jako nejžhavější řeka na světě, má obrovskou duchovní moc. Léta letoucí se k prameni odvážili přiblížit jen nejmocnější kmenoví šamani, kteří využívali její kouzelnou moc. Protože Yacumama zahubí každého tvora, který se přiblíží na sto kroků, svůj příchod oznamovali troubením na roh z lastur, praví dál legenda.

Vyprávění o duchovi džungle a horké řece slýchával jako malý kluk Andrés Ruzo z Limy od svého dědečka. Když vystudoval geofyziku rozhodl se vydat do džungle, pramen najít a zjistit původ horké vody. „… mnohem později, když jsem pracoval na doktorátu z geofyziky, jsem se na to začal dívat z vědeckého hlediska. Těžištěm mé disertační práce bylo vytvořit první podrobnou mapu tepelných toků v Peru s cílem identifikovat oblasti s potenciální geotermální energií,“ řekl v rozhovoru pro National Geographic.  

Smrtící řeka

La Bomba je přítok Amazonky. Měří zhruba devět kilometrů. Na dolním toku v délce přes šest kilometrů se její teplota pohybuje od padesáti do devadesáti tří stupňů Celsia. Pokud do ní spadnou drobní savci, plazi nebo obojživelníci, uvaří se zaživa. Do peruánského pralesa vyrazil Ruzo v roce 2011. Když dorazil k prameni, zjistil zajímavou věc. La Bomba pramení jako každá jiná studená řeka. Jako vědec se záhadě snažil přijít na kloub. Ve hře byla tři možná vysvětlení.

 „Ohřev“ řeky byl připisován magmatu nebo vulkanické činnosti. Z horkého nitra Země může vytékat horká voda, ale aby si udržela teplotu, musel by být proces velmi rychlý. Říká se tomu geotermální gradient. Možností byla i souvislost s ropným nalezištěm, které se nachází tak ve dvou či tří kilometrové vzdálenosti. Horkou vodu by mohl způsobovat ropný a plynový tok, který se „zavrtá“ do geotermálního systému. Ale „… tato řeka zpochybňuje to, co si myslíme, že víme,“ řekl Ruzo v rozhovoru.

O své řece vypráví v následujícím videu:

Zdroj: Youtube

Ohřev La Bomby možná vyřešen

La Bomba pro svou horkou vodu potřebuje zdroj tepla, to bezesporu. Nejbližší aktivní sopka ale leží ve vzdálenosti nějakých pět set kilometrů. Vulkanická činnost je tedy vyloučena. V amazonské džungli nejsou žádné magmatické systémy. Ruzo a jeho kolegové se po zkoumání a ověřovaní hypotéz domnívají, že řeka dosahuje vysokých teplot díky zlomu v zemi. Voda prosakuje hluboko do Země a tam se ohřeje. Obrovskou rychlostí pak zlomy a puklinami vyvěrá zpět do koryta.

Andrés Ruzo uskutečnil expedici do džungle za hledáním La Bomby díky grantům National Geographic. Po objevení zasvětil svůj život jejímu studiu a ochraně. Založil neziskovou organizaci Boiling River (Vroucí řeka) se sídlem v USA, která se zabývá ochranou řeky samotné i džunglí ohroženou těžbou dřeva a ropy. Usiluje nejen o záchranu této lokality, ale i její zařazení na seznam peruánských národních památek.

Andrés Ruzo o této řece napsal knihu The Boiling River: Adventure and Discovery in the Amazon (Vroucí řeka: dobrodružství a objevy v Amazonii), kde popsal svůj příběh od vyprávění dědečka až po objev a vysvětlení.