La Mancha Negra
Hustá, lepkavá hmota něco jako žvýkačka známá jako černá skvrna (La Mancha Negra) se objevila na caracaské dálnici v roce 1986. Spatřili ji silničáři, kteří cestu asfaltovali. Zprvu nenápadná šmouha si začala žít svým životem. Brzy se rozšířila a pokryla úsek několika kilometrů. Svědčilo jí horko a vlhko, to se rozpínala, za sucha a chladna se naopak smršťovala. Přestože byla černá kaše „lepivá“, byla prý zároveň velmi kluzká, jízda po ní byla jako na ledu. Na úseku docházelo k nehodám, které si mezi léty 1987 a 1991 vyžádaly údajně 1 800 životů. Neznámá břečka se prý rozlezla v ulicích města znovu v roce 1996, silnice pak zapatlala na pěti různých místech ještě v roce 2001.
Boj s černou nestvůrou
V roce 1991 řešili odborníci tento „černý“ silniční problém dokonce s prezidentem C. A. Perezem. Venezuelská vláda investovala do vyřešení černé skvrny miliony dolarů a údajně ho konzultovala s odborníky ze Spojených států, Kanady dokonce i Evropy. V 90. letech se do boje zapojily četné firmy. Jako zbraně použily škrabky ve snaze černý sliz po vrstvách odškrabat. Bez výsledku. Neúčinné bylo i tlakové mytí různými čisticími prostředky. Nakonec se vláda rozhodla vysušit ji tunami vápence. Černou skvrnu na čas sice zadusila, ale prachem znečištěné ovzduší dusilo i obyvatele, takže od této metody musela upustit. Ke konci 90. let skvrnu opět na čas zbavilo života německé čisticí zařízení. La Mancha Negra si ale ožila o pár let později na jiných místech.
Hříčka přírody nebo lidská nedbalost?
O původu skvrny existuje několik teorií, některé však byly vyvráceny. První nasnadě se nabízela špatná dávka asfaltu. Dehtový základ může způsobit, že asfalt za horkého počasí mění svou konzistenci a klouže. Ale skvrna by se nerozšiřovala. Dále se mluvilo o unikajícím oleji a dalších kapalinách ze starých aut, které se mísily s prachem a chemickými látkami ze silnice, což prý mělo za následek smrtící břečku. Další možností vzniku kluzké směsi bylo mísení ropných produktů a asfaltu s odpadními vodami přitékajícími z chudinských čtvrtí na přilehlých svazích. Byla i teorie, která chtěla zbavit člověka odpovědnosti, má však své trhliny. Údajně se jednalo o přirozené prosakování ropy z blízkých ložisek. Nikdy se však průsak nenašel, a navíc se předpokládá, že by v místě zcela jistě vzniknul nový vrt. A jak odborníci říkají, těžká ropa by v tak velkém měřítku prosakovat nemohla. A závěr venezuelských vládních specialistů? Látka se skládá z oleje, prachu a organických a syntetických látek. Ani slůvko o jejím původu.
Caracas, slumy podél dálnice
Záhadná řešení záhady
Nedávno vyšly najevo i “konspirační“ teorie. Za záhadou je politika a peníze. Údajně to byla sabotáž, za níž stály politické skupiny, které chtěly zkompromitovat některé vládní činitele. Objevila se i tvrzení, že miliony na „studie“ měly putovat do rukou zkorumpovaných politiků, kteří je zpronevěřili. V této souvislosti vyvstala otázka o počtu úmrtí, který jak se zdá, není pravdivý. „Děsivé“ zprávy o nehodách měly zajistit tok peněz. Kluzká hmota by byla jistě příčinou hromadných nehod. Nikdy žádná oznámena nebyla. No a poslední (ne)pravda. Firmy si za odstranění účtovaly předem domluvené vysoké částky. Pak se střídavě pokoušely skvrnu „bezúspěšně“ odstranit. Dnešní pohled připouští, že tehdejší venezuelští odborníci nemuseli mít dostatečné „odborné znalosti“. Ale ani dnes neexistuje na příčinu černé skvrny odpověď. Na její původ by „věda“ zcela jistě už dávno přišla. Každý badatel by se výsledkem rád zviditelnil. Jak se ale zdá, o vyřešení této záhady se žádný vědec nepokusil... Nabízí se tedy otázka: Proč? Co stojí v pozadí záhadné černé skvrny?
Zdroje: libretilla.com, www.thegypsythread.org, en.protothema.gr
