Ladislav Hojer byl velmi samotářským mladíkem; rodiče mu brzy zemřeli, několik let žil jen se svým bratrem. Kvůli nižší inteligenci navštěvoval zvláštní školu a pak se vyučil sklářem. Podle psychiatrů si nikdy neosvojil morální normy a zcela mu chyběl soucit s druhými.

Na Dušičky roku 1978 bylo v Děčíně u řeky nalezeno tělo 29leté Evy, která se tu měla sejít se svým milencem. Ten si ale schůzku na poslední chvíli rozmyslel, a tak Eva náhodou padla do rukou neznámého agresora. Protože vedla poměrně promiskuitní život, policie se zaměřila na její osobní vztahy a topila se ve falešných stopách.

Od škrcení ke kanibalismu

Pravý vrah si přitom do Děčína vyrazil jen na výlet. Jak později uvedl, chtěl "poznat krásy naší země a podívat se přitom po nějaké ženské". Citové vztahy ale Ladislav Hojer navazovat neuměl. O ženách se vyjadřoval vždy hanlivě, nazýval je "kozami" a když se mu jedna přopilá slečna na večírku sama nabídla, odmítl ji a v záchvatu zuřivosti ji prohodil skleněnými dveřmi.

Mnohem více ho vzrušovalo, když ho ženy v bolesti prosily o slitování. Své oběti škrtil, a když vydechly naposledy, ukájel se na jejich mrtvém těle. Jen ve dvou případech je znásilnil ještě před smrtí.

Nejohavnějšího skutku se však Hojer dopustil na 18leté Ivaně, kterou zamordoval v Brně. Z jejího mrtvého těla odřízl ňadra a genitálie a dovezl si je domů do pražského bytu, kde s nimi masturboval. Asi po týdnu svou morbidní trofej uvařil v osolené vodě a část snědl s hořčicí a křenem. Protože mu pokrm příliš nechutnal, zbytek spláchl do záchodu.

Všechny vraždy si byly podobné, ale policie je zpočátku do souvislosti nedávala, jelikož se každá odehrála v jiném městě, jedna dokonce až na Slovensku. Teprve ta pátá se stala Hojerovi osudnou.

Vraždou se chlubil v hospodě

51letou Annu znásilnil a uškrtil necelých 300 metrů od svého domova u Motolského potoka v Praze 5. vzhledem k tomu, že tudy chodil každý den do práce, začal mít strach, že ho někdo pozná a odhalí. Když se vražda probírala v hospodě, Hojer se místním štamgastům svěřil, že je vrahem on. Nikdo ho ale nebral vážně.

Ve stejné době policisté vyslýchali duševně chorého muže, který uprchl z psychiatrické léčebny. K jejich překvapení jim sám od sebe pověděl, že mu jakýsi Ladislav Hojer ukázal místo, kde zavraždil nějakou ženu. Přepadené prý přetáhl přes hlavu punčochu, což byla informace, která nebyla zveřejněna, takže ji kromě vyšetřovatelů mohl znát jen sám vrah. Anebo případně vrahův důvěrník.

Ladislav Hojer se postupně doznal k pěti vraždám. Při rekonstrukcích musely být živé figurantky nahrazeny umělými figurínami, protože se vrah do názorných ukázek svých zločinů příliš vžíval a ztrácel sebekontrolu.

Trest smrti si zpočátku nepřipouštěl a ve vazbě sršel dobrou náladou. Když si ale pro něj kat přišel, propadl strachu a chtěl se prát. Při potyčce zlomil katovu asistentovi prst a následně se pokálel. Nebylo to nic platné, Hojerův život byl ukončen ve věku 28 let.