Ladislav Pešek pocházel z dlouhé herecké dynastie. Jeho babička Marie Pešková se za svobodna jmenovala Thámová, a rodina tak byla spojována přímo se zakladatelem prvního českého divadla Bouda v Praze, Václavem Thámem. Jeho rodiče byli oba také herci. Národní umělec měl pestrý život, ale temným obdobím bylo vynucené manželství s jeho šílenou obdivovatelkou. K sňatku byl herec donucen pod výhružkou smrti.

Zdroj: Youtube

Zrozen pro divadlo

Narodil se 4. října 1906 Emě a Ladislavu Pechovým v Brně. V hereckém prostředí se pohyboval od svých prvních krůčků, a tak nikoho nepřekvapilo, když se rozhodl pokračovat v rodinné tradici. Studoval herectví na konzervatoři v Brně a během svých studií navštívil i Berlínskou divadelní školu Maxe Reinhardta. Po úspěšném ukončení studia byl v roce 1927 angažován přímo do Národního divadla v Brně. Aby nebyl zaměňován se svým otcem Ladislavem Pechem, přijal jako pseudonym matčino dívčí jméno Pešek. 

Filmová smetánka

Mimořádně talentovaný Pešek zanedlouho hostoval i v Národním divadle v Praze, kde si ho všimli filmoví tvůrci. Vytvořil přibližně osmdesát filmových postav, včetně studenta Čuřila z filmů režiséra Martina Friče Škola základ životaCesta do hlubin študákovy duše. S československou televizí spolupracoval od jejího zahájení v roce 1953. Jedna z prvních českých celebrit si ale velmi střežila své soukromí. Jeho velkou láskou byla herečka Jiřina Štěpničková, se kterou žil několik let. Osud bohužel nepřál jejich lásce.

Šílená Divá Bára

Když přišly Peškovi první zamilované dopisy a básně od jeho fanynky, pravděpodobně byl polichocen. Přicházely mu však další a další, a když na ně herec nereagoval, začala mu dívka píšící pod pseudonymem Divá Bára vyhrožovat sebevraždou. Peškovi bylo psychicky narušené fanynky líto, a tak se rozhodl ji navštívit. Tím ale začalo opravdové peklo, protože Renata Kuhová herci vyhrožovala, že pokud si ji nevezme, zabije se.

Zoufalý otec nemocné dívky na herce naléhal, že pokud si dceru nevezme, má její život na svědomí. Divá Bára se měla dle zdrojů dokonce pokusit o demonstrativní sebevraždu. Citlivý Pešek tlaku její rodiny a výhružkám neodolal a narušenou dívku si nakonec vzal. Nikdy s Kuhovou údajně nic neměl a její city nikdy neopětoval. Po několika letech se rozvedli.

„Herec divadelní, filmový i rozhlasový musí mít především morálku. A hraje-li třebas nejmenší roli, musí ji hráti stejně pečlivě jako úlohu hlavní a na konci stejně dobře jako na začátku. Musí míti disciplínu a býti si vědom toho, že není ničím jiným než velmi citlivým nástrojem, nejjemnějším štětcem v rukou režiséra, jenž vidí celek a celek také tvoří. Zdůrazňuji, že musí být skromný. Sebevědomí ani ctižádost nevadí, ale herec nadutý na vlastní umění stává se pak karikaturou a nejhorším pracovníkem,“ prohlásil herec v roce 1938.

Životní láska

Jeho životní oporou a partnerkou se stala profesorka Zora Plichtová, kterou si v roce 1942 vzal z lásky. Měli spolu dceru Zuzanu. Se svou manželkou měl vést poklidný život, jehož součástí bylo až do smrti divadlo a film. V roce 1977 napsal svou knihu vzpomínek z hereckého života Tvář bez masky. Naposledy vystoupil v československé televizi několik měsíců před svou smrtí 13. července 1986, odešel před svými osmdesátými narozeninami. 

„Zvláštní věc. Začínal jsem jako mladokomik. Když jsem po čtyřicítce a po padesátce hrál zelené mladíčky, obdivovali kritici i diváci, jak dovedu zahrát mládí. Nehrál jsem ho. I když přibývalo let, snažil jsem se nepropadnout nečinnosti, omrzelosti a vnitřní prázdnotě, která člověka hubí. Myslím si, že mládí si musí člověk udržet až do smrti, když chce lidem rozdávat radost a silný zážitek. Snažil jsem se, aby kus mládí bylo v každé postavě, kterou jsem hrál. To je vlastně celé tajemství tvořivé herecké práce a snad je to i tajemství života,“ nechal se slyšet herec.

Zdroje: svatyvojtech.cz, lifee.cz