Malý Lála se narodil 4. října roku 1906. V rodině to uměním jen vřelo, maminka i tatínek byli herci, a z matčiny strany byl dokonce pokrevně spřízněn s významným umělcem. Byl jím Václav Thám, který založil slavnou českou divadelní společnost. Jeho o devět let starší sestra Marie se také dala na hereckou dráhu, ostatně k tomu měli oba dva velké předpoklady i silné zázemí. 

Chlapec byl už odmala v divadle jako doma, jeho rodiče byli totiž dost vytížení, a tak synka brávali často s sebou do práce. Sedával v budce na nápovědu a pozoroval, jak rodiče hrají. Kromě divadla choval ale také velkou lásku ke sportu, a to konkrétně k fotbalu, dokonce o kariéře fotbalisty snil více než o té herecké. Jeho tatínek měl ale o synově budoucnosti jasno. Bude z něj herec, také ho na to připravoval. 

Film pro něj nebylo umění, role odmítal

Po vzájemné dohodě ale nakonec otec i matka dospěli k rozhodnutí, že je pro chlapce vhodnější volbou nějaké povolání, kterým se uživí. Poslali ho tedy na živnostenskou školu. Tam platil za velkého raubíře a jeho chování odpovídalo tomu, co později aplikoval ve svých studentských veselohrách. Herectví se zkrátka dralo na povrch, a tak když měl po studiích nastoupit do práce v jednom papírenském obchodě, vykašlal se na to. Namísto toho se i přes nesouhlas rodičů přihlásil na hereckou školu v Brně. 

Jeho herecká kariéra se posléze začala v Zemském divadle právě v Brně. Protože měl stejné jméno jako otec, přijal za své herecké matčino za svobodna. Bylo to z důvodu, aby si ho lidé nepletli. Jeho obrovský talent neunikl pozornosti režiséra Karla Hugo Hilara, a tak se zanedlouho stěhoval do Prahy do nového angažmá. A nejednalo se o nic jiného než o Národní divadlo. Od roku 1947 byl také profesorem na pražské DAMU. 

Filmové nabídky nejdříve odmítal, protože mu přišly podřadné, film pro něj nebyl umění. Pak ale i on musel uznat, že narozdíl od divadla mu vydělá více peněz, a tak i po přemlouvání od své tehdejší partnerky Jiřiny Štěpničkové přeci jenom na nějaké nabídky kývl. Jeho role byly povětšinou komického rázu. Mezi ty nejznámější patří určitě postava Čuřila v komedii Škola, základ života! od režiséra Martina Friče

Spolupráce s Fričem pokračovala i nadále. Zahrál si v jeho filmu Cesta do hlubin študákovy duše. Dalšími snímky, kde herec exceloval byly ještě Těžký život dobrodruha, Roztomilý člověk, Valentin Dobrotivý, Karel a já a děti si ho mohly zamilovat jako hodného krále v pohádce Zlatovláska. Za svůj život ztvárnil na prknech, která znamenají svět přes osmdesát rolí. V televizním a filmovém průmyslu se pak proměnil do více než tří set postav. 

Divá Bára mu vyhrožovala, že se zabije

Své soukromí si bedlivě střežil a velmi dobře věděl proč. Možná jako jeden z prvních okusil totiž co je to stalking. Ve třicátých letech, když pokojně žil s kolegyní Jiřinou Štěpničnou, si ho za svou oběť vybrala jistá neodbytná fanynka, která se v dopisech podepisovala jako Divá Bára. Nejprve se jednalo o milostné dopisy, na které ovšem herec nereagoval. To ale Divou Báru samozřejmě pobouřilo, a tak začala vyhrožovat tím, že když si ji nevezme za ženu, zabije se. 

A světe div se, skutečně to udělal. Svazek k jeho štěstí ale neměl dlouhého trvání. Herec se po jisté době náruživé fanynce omrzel, a ta se vydala do světa potrápit jinou oběť. Za nějaký čas se herec z celého zážitku naštěstí oklepal, a dokonce se i znovu oženil a jeho manželka mu dala dcerku. Tušíte, o kterém skvělém herci je řeč? Samozřejmě se jedná o legendárního Ladislava Peška!

Ladislav Pešek za svůj bohatý život posbíral řadu ocenění a díky svému umění, které předával na DAMU, odchoval nejednoho talentovaného herce a herečku. Zemřel 13. července roku 1986 a místem jeho věčného odpočinku je pražský vyšehradský hřbitov. 

Zdroje: csfd.cz, medium.seznam.cz