V dějinách například není doložen případ, že by žena byla odsouzena k lámání kolem. Tento drastický způsob popravy byl vyhrazen pro těžké zločince mužského pohlaví, kteří se dopustili sériových vražd nebo znásilnili pannu. Mohlo jít ale také o nenapravitelné lupiče a rebely; do kola byl vpleten například francouzský zbojník Louis Dominique Cartouche nebo Jánošíkův druh Tomáš Uhorčík.

Zdroj: Youtube

Odsouzenec byl svlečen a připoután vleže na zádech k popravčímu lešení. Pod klouby na rukou i nohou mu byla položena krátká polena, mezi které pak kat směřoval pád těžkého vozového kola, aby nebožákovi zlámal kosti. V případě lehčího trestu první úder mířil na hrdlo, což odsouzenému zlomilo vaz a dále netrpěl. Jindy byl krk naopak posledním terčem a stávalo se, že když kat se svými pacholky vplétali zpřerážené tělo do kola, oběť ještě žila. Kolo s polomrtvým či mrtvým tělem bylo poté vztyčeno na vysoký kůl a nechalo se vystavené na popravišti tak dlouho, dokud ho nerozklovali ptáci.

V některých zemích se poprava prováděla tak, že se odsouzený připoutal už přímo ke kolu a končetiny mu byly zpřelámány železnou tyčí.

Středověkým soudům připadalo nemístné, aby takovou drsnou proceduru podstoupila bytost ženského pohlaví. Pro vražedkyně proto připravili jinou specialitu: ženy, které zavraždily novorozeně nebo svého manžela, byly nejčastěji zaživa zahrabány do země. Zní to příšerně. Ale k zadušení hlínou došlo poměrně rychle a odsouzené při tom nebyly lámány klouby. Smrt navíc mohla být ještě urychlena vbitím kůlu do srdce, k čemuž se soudci často uchylovali v obavách, že by se pekelná ženština po smrti proměnila v upírku.

Stejně tak bývaly ženy málokdy odsouzeny ke smrti oběšením. Odsouzenci se nechávali viset na šibenicích pro výstrahu po dlouhé měsíce, což v případě ženy nebylo vhodné, protože by jí bylo vidět pod sukně.´V případě odsouzených žen se proto upřednostňovala poprava stětím.

Bohužel, pokud šlo o mučení za účelem vynucení doznání, tady se ženy žádným privilegiím netěšily. Ženské tělo bylo naopak pro sadistické mučitele mnohem zajímavější než tělo mužské. A protože mučení neprobíhalo jako poprava na veřejných prostranstvích, ale ve skrytých sklepních prostorách, mohli se vyšetřující soudci i kati dopouštět jakýchkoli ohavností.