Perské lapače větru: Geniální starověký vynález, který skvěle funguje dodnes

Foto: Profimedia

S vedrem se potýkaly už starověké národy od Egypťanů přes Araby, Babylóňany až po Peršany. Horkému podnebí se snažily přizpůsobit. Jedním ze způsobu, jak ochladit svá obydlí, byly neuvěřitelně promyšlené lapače větru, které měly funkci jako dnešní klimatizace. Z architektonického hlediska to byly navíc i pozoruhodné stavby.

Větrné věže

V srdci Íránu, v pouštním městě Jazdu, se nad starobylými domky a budovami tyčí tisíce let staré bâdgiry, což znamená v perštině lapače větru neboli větrné věže, jak se jim také říká. Jsou to obdélníkové stavby s otvory, které vypadají jako komín a ční vysoko nad střechami. Jsou svědky toho, jak se obyvatelé dokázali v dávno zašlých dobách vypořádat s drsným pouštním podnebím. Lapače zde v Jadzu jsou čtyřhranné, na každé straně jsou otvory. Těmi se zachycuje chladný vítr, který je nasměrován úzkými štěrbinami dovnitř budovy nebo do sklepů, kde se skladovaly potraviny. Teplý vzduch je zároveň na opačné straně vytlačován ven, takže se teplota v budově ochlazuje. Funguje nejen jako přírodní ventilace, ale i „čistička vzduchu“. Některé lapače jsou šesti nebo osmihranné. Liší se i počtem otvorů, které jsou orientovány dle směrů větrů. Někdy se pro lepší nasávání chladného vzduchu a odvádění horkého přidávaly dovnitř lopatky. Lapače větrů dokážou snížit vnitřní teplotu i o více než deset stupňů.

Písečná poušť, Írán

Makhunik: Záhadné starověké město trpaslíků, kde domy měří jen 1,5 metru

Tisícileté chlazení

Lapače větru v Íránu pocházejí ze 14. století. Zmiňuje je však už perský básník N. Chusrava v 5. století. Stavby podobné komínům beze stop popela byly nalezeny v ruinách perského chrámu z doby 4 000 let př. n. l. Větrací věže jsou i v dalších íránských pouštních městech. Spatřit je lze na celém Blízkém východě, v Indii, Iráku, Pákistánu. Předpokládá se, že byly „okoukány“ po dobytí Persie v 7. století. Všechny větrné věže jsou i dnes funkční. V domech se dá příjemně žít. Egyptské malby z roku 1300 př. n. l. objevené poblíž Luxoru zobrazují na paláci úředníka Nebamuna dvě trojúhelníkové konstrukce. Egyptští archeologové tak soudí, že jsou lapače egyptského původu. S tím ale íránští kolegové nesouhlasí, tvrdí, že je to perský vynález.

Zdroj: Youtube

Pod křídly UNESCO

V roce 2017 přibylo město lapačů větrů – Jazd k památkám světového dědictví UNESCO. Před tím místní lidé získali od tohoto institutu půjčky na koupi a rekonstrukce těchto starobylých domů s věžemi. Některé byly přestavěny na restaurace nebo hotely. Dle místních je prý ideální, když je koupí někdo bohatý a přestaví je. Spousta domů je totiž prázdných, nebo se pronajímají dělníkům a přistěhovalců. F. Ostadanová z místní kanceláře cestovního ruchu říká: „Vláda nemá peníze a lidé teď na půjčky čekají roky…“ Přesto, jak věří, že dokud budou Jazd navštěvovat turisté, budou i peníze na opravy a zachování této památky.

Větrné věže dnes

Jazd láká nejen turisty, ale pro inspiraci i vědce, inženýry a architekty. Tato technologie má využití i dnes. Je úspornější a ekologičtější než klimatizace. Lapač větru k ochlazení používá návštěvnické centrum v Národním parku Zion v Utahu. Dubajské architektonické studio vyrobilo lapač ze 480 vrstev recyklovatelného kartonu, který zlepšuje vnitřní prostory studentům. Perskou technologií se inspirovala i britská firma Free Running Buldings, která vyrábí komerčně „pasivní“ produkty k ochlazování interiérů.

Jeskyně v království Mustang vydaly své tajemství. Vědci už vědí, kdo je vytesal

Zdroje: www.bbc.combigthink.com