„Zdenička“
Možná jsou kořeny toho, že jsem si nechala ujet vlak, už v mém dětství. Narodila jsem se starším rodičům, kteří se po několika letech smířili s tím, že jejich manželství zůstane bezdětné, než jsem se jim na Štědrý den ozvala svým novorozeneckým pláčem „haló, jsem vaše Zdenička, tady mě máte“ a stala se jejich nejkrásnější dárkem. Táta, coby profesor se zabýval brouky, mamka si do té doby oblékala baletní piškoty a okouzlovala ladnými pohyby své publikum.
Brouci se mi sice líbí, ale jejich krovky a tykadla mě neuchvátily, touhu „bádat“ jsem však zdědila, mamka mi dala lásku k tanci, a já jsem veškerý volný čas a víkendy věnovala „výrazáku“, tedy výrazovému tanci.
Tanci jsem se věnovala od malička, baví mě a jsem docela dobrá (ilustrační obrázek)
Nešťastná třicítka
Na střední jsem kvůli pilnému učení a tanci s partou spolužáků vyrazila ven jen občas, moc příležitostí najít si kluka jsem neměla. Když jsem mamince říkala, že tahle už ho má, tamta je zamilovaná, ten se dal dohromady s tou, a já nic, říkávala mi: „Zdeničko, nemáš kam spěchat, toho pravého si najdeš, neboj se. Jsi šikovná a hezká, Podívej se na mě a tatínka, …“
Nespěchala jsem tedy ani na „vejšce“, vystudovala biologii, po promoci se věnovala pozorování života organismů a tancovala. Ani jsem si neuvědomila, že se mi překulila třicítka a najednou jsem zjistila, že sedím na opuštěném nádraží, kam žádný vlak nejezdí. V institutu, kde pracuju, je už rybník vylovený. A kluci, co s námi tancovali, vozí kočárek.
Pak mi kámoška Jitka řekla: „Hele, zkus seznamku, za to nic nedáš, jsou i různé akce pro nezadané, prostě něco ti klapne.“
Ten pravý
Podle čeho vybírat? Věk, vzdělání, zájmy? „Hlavně nedej na vzhled. Tam může mít třeba deset let starou fotku,“ Radila mi Jitka, a dodala, že mě prostě musí něčím zaujmout. Zaujal. Měl tmavé brýle a roušku, byly mu vidět jen oči. Že prý, aby měl čím překvapit. To mě pobavilo.
Naše chatování bylo velmi intenzívní, řekli jsme si o sobě všechno. On byl manažer ve firmě, která se zabývá auty, měl prý hezký byt, byl finančně zajištěný. Stejně jako já, jen prostě neměl čas „lovit“ ženský. Ale své pevné místo si tvrdou prací a obětováním osobního života prý už vydobyl a chtěl by se usadit.
Získal si mě svou příjemnou povahou, smyslem humor a něžnými projevy přízně. Bylo zřejmé, že to myslí vážně. Jediný problém byl, že nás dělilo nějakých tři sta kilometrů, a tak jsme se poprvé setkali až za pár týdnů. Trošku jsem se obávala, co pod tou rouškou skrýval, ale už jsem byla zamilovaná a byla ochotná leccos skousnout.
Byl nádherný! Zpoza kytice růží byly nedříve vidět ty jeho tmavé oči, a pak jeho úsměv odhalil zuby jako z reklamy na bělící pastu, vlasy…, no prostě model. Nesmírně mě překvapil, že si vzal pár dnů volno, abychom se sblížili. Svým gentlemanským šarmem okouzlil i maminku, tatínka překvapil zájmem o ty jeho brouky. Naši si narychlo zajistili čtyřdenní pobyt v lázních, aby nám decentně dali prostor (bydlela jsem u nich), já si vzala neplacené volno.
Na první schůzce mě ohromil nádhernou romantickou kyticí, o které jsem snila (ilustrační obrázek
Když se den před jeho odjezdem vrátili, požádal je o mou ruku. Nebylo proč otálet, mám už svůj věk. Nadšeně začali dojednávat podrobnosti svatby. Pak odjel.
Vrátil se nečekaně za pár dnů, že se shodou okolností dozvěděl, že známý jeho známého v přilehlém satelitu u nás prodává krásný domek se zahradou. Zájemců má prý hodně, ale chce okamžitě složit zálohu jeden a půl milionu v hotovosti. Rodičům vybásnil, že chce začít život se mnou a v našem…
To ne!
Nevím, jak to dokázal, ale přesvědčil je, aby vybrali své celoživotní úspory a peníze, které mi spořili jako věno. Ukázal jim fotky svého bytu, že už ho dal k prodeji skrz realitku, že ho „stopro“ prodá za pár milionů, pak jim peníze hned vrátí, že už si u nás shání práci.
Uvěřili mu, že má podnikatelské konto, které je vázané tím a tím, že ho prostě nemůže hned vybrat. Na „náš“ domek jsem mu přidala i já – veškeré své úspory, vždyť jsem mu bezmezně věřila. Chybělo jen dvě stě tisíc, které jak slíbil, už nějak sežene. To bylo od něho milé, jak se pro nás snažil!
Za týden nato maminka uvařila slavnostní oběd – svůj vynikající guláš, tatínek mu ve svém starém milovaném baťůžku, který si hýčkal od dětství, předal peníze na domek. Sotva jsme dojedli, když se omluvil, že má schůzku s tím majitelem. Se slovy, že se o veselku postará a pusou „pá lásko, za měsíc už budeme spolu“, odešel.
... spolu a dětmi, v krásném domově, na dovolených (ilustrační obrázek)
Tehdy jsem ho viděla naposledy. Na pár zpráv neodpověděl, pak krátce napsal: „Vše OK, neboj…“. Telefon měl nedostupný, neozval se. Volala jsem do jeho firmy, a chtěla mluvit s manažerem Karlem K.
Stačil mi jen jeho hlas. Ano, muž tohoto jména je skutečně úspěšný, ano má krásný byt. Není to však ten můj Karel. Ten je prachsprostý sňatkový podvodník, který si „vypůjčil“ jeho jméno a zneužil důvěry mých starých rodičů a mé, ženy, která toužila po lásce. Normální lidský odpad.
Nahlásila jsem to policii, ale mám jen tu jeho fotku ze seznamky. I kdyby ho našli, co mu dokážou? Nalítla jsem, ale strašně mě mrzí, co jsem způsobila rodičům. Kromě nočních můr mi zanechal ještě pozitivní těhotenský test…
