Puritáni byli protestantská skupina, která vznikla v Anglii v 16. století. Hlásali se k protestantskému křesťanství a usilovali o reformu anglikánské církve. Jejich jméno pochází z latinského slova "puritas", což znamená čistota.
Puritáni byli známí svým přísným morálním kodexem a odmítáním světských radovánek.
Mnoho z nich emigrovalo do Nové Anglie v Severní Americe, kde založili kolonie jako Massachusetts a Connecticut. Tam se vydali na cestu k založení theokratické společnosti, která by byla založena na bibli a božím zákonu.
Na video se podívejte zde:
Když na rande, tak do kostela!
Že se vám to zdá jako protimluv? Ano i ne. Pod dohledem božím se totiž jen málokdo odvážil na něco hříšného byť jen pomyslet!
Rande se proto často konalo v kostele nebo v jiném veřejném prostoru, aby se zabránilo jakémukoli podezření na nevhodné chování. Puritánské páry spolu za žádnou cenu nemohly zůstat o samotě. Pokud tedy chtěli mladí strávit čas společně, kromě kostela se nabízela ještě návštěva dívky v domě její rodiny. Ale pokud si myslíte, že měli čas jen ve dvou, pak ani náhodou. Soukromý rozhovor byl nemožný. Domy byly jednak malé, a také členové rodiny seděli v jedné místnosti.
Puritánské svatby
Puritánské sňatky se obvykle uzavíraly prostřednictvím procesu zvaného "banns", kdy se úmysl páru uzavřít manželství oznamoval v kostele po tři po sobě jdoucí neděle před svatbou. To dávalo členům komunity možnost vznést proti sňatku námitky, pokud existovaly nějaké právní nebo morální důvody, proč by se neměl uskutečnit. Pár se také obvykle setkával s knězem, aby s ním probral důvody, proč se chtějí vzít, a svou připravenost k závazku. Samotný obřad byl obvykle jednoduchý a zaměřoval se na sliby, které si manželé navzájem a Bohu dali.
Jak se dalo seznámit před zraky všech?
Puritáni k seznámení používali tzv. namlouvací hůlku. Jednalo se o dlouhou dřevěnou trubku, skrz kterou spolu mohli mluvit, aniž by jejich sladké řeči byly slyšet. I tak se ale podle dat stávalo to, že až neuvěřitelných 30 až 40 procent amerických nevěst čekalo v době svatby dítě, jak říkají záznamy z konce 19. století.
V 18. století se do puritánských kolonií dostalo tzv. svazování, jinak známé jako postelové námluvy. Zavedli jej skotští a velšští přistěhovalci. A co to bylo? Pokud pár vážně uvažoval o sňatku, byl vyzván, aby strávil společnou noc v dívčině posteli pod střechou její rodiny. Rodiče tedy o všem věděli, a pak to bylo v pořádku.
Samozřejmě ale jen s jistými pravidly.
Co bylo potřeba
Ač to zní neuvěřitelně, i když spolu mladí mohli strávit noc, spodní prádlo se nesmělo svlékat a kopulace byla zakázána. Navíc se mezi oba položilo svazovací prkno nebo svazovací pytel, velký spacák sešitý uprostřed. Mělo se tak zabránit nechtěnému, ale čísla hovoří o tom, že metoda nebyla příliš účinná.
Pokud pak už mělo dojít skutečně ke sňatku, nebylo potřeba oddávajícího. Stačil jen kovář a pokroková metoda, tzv. handfasting. Jen jste se chytli za ruce a řekli, že chcete být manželi. Nic jste nepotřebovali. Dokonce ani svolení rodičů: Páry, které ho nedostaly, se mohly rozhodnout odříkat svůj slib pohanským způsobem, samy nebo před svědky. A proč kovář? Kovář kuje železo a dělá nerozbitné „spoje“ – proto se i kovadlina stala jakýmsi symbolem ukování pevných, nezlomných svazků.
Trochu moc opaků, nemyslíte?
Více o puritánech se dozvíte z tohoto videa v angličtině:
Zdroje: www.thevintagenews.com, study.com
