Zvrácený přístup k lásce ve středověku

Foto: Shutterstock.com

„Láska to je nemoc zlá, každý na ni svůj lék má…“, tvrdil Vašek Neckář poprvé v roce 1966 v písničce Lékořice. Je to samozřejmě myšleno obrazně, ale ve středověku byla milostná touha považována za skutečnou nemoc, kterou se zabývali doboví lékaři a předepisovali na to léky…

Příčiny nemoci zvané milostná touha

Zamilovanost provází pocit neskutečné radosti, štěstí a pohody. Dnešní vědecké výzkumy nám takové příznaky vysvětlí odbornými výrazy a hormony. Doktoři ve středověku však vycházeli z učení o čtyřech tělesných tekutinách: krvi, hlenu, černé žluči a žluté žluči. Zdravý člověk je měl vyvážené. Pokud u člověka převažovala černá žluč, podléhal melancholii a často trpěl „milostnou chorobou“. Mnich Konstantin Africký v 11. století přeložil pojednání o melancholii významného tuniského lékaře, které bylo ve středověké Evropě velmi populární. Objasnil souvislost s nadbytkem černé žluči a nemocí z lásky. „Láska je nemoc. Je to přirozená potřeba vypudit přebytečnou černou žluč … způsobuje starosti, protože postižený se snaží najít a vlastnit to, po čem touží.“

#clanek|6331799#

Postižení

Už ve středověku se vědělo, že je s láskou spojeno i trápení. Provázely ji často i nepříjemné příznaky jako nespavost, bušení srdce, nechutenství až stavy úzkosti. Koncem 12. století lékař Gerard z Berry k textu Konstantina napsal komentář, ve kterém píše, že se zamilovaný trpící upne na objekt své touhy a to jen zvyšuje jeho melancholii. Touto „zhoubnou“ chorobou trpěli zpočátku jen aristokraté a rytíři. Později postihla i šlechtičny. V renesanci se rozšířila z města i na venkov. Onemocněly střední i nižší vrstvy. Nejohroženější skupinou byly řeholnice. Milovaný Kristus byl nedosažitelný objekt jejich touhy, trpěly neopětovanou láskou.

léčivý lektvarNa chřadnutí z neopětované lásky byl jednoduchý bylinný receptZdroj: Shutterstock.com

Léčba

Na léčení milostné touhy existovaly různé rady, například klid a odpočinek a pobyt v zahradách nebo hudba, zábava. Při posezení s přáteli se však měl nemocný vyvarovat opilosti. Pokud ho postihnul „záchvat“, měl se pokusit hned usnout. I jídlo mohlo pomoci. Doporučovala se konzumace jehněčího, ryb, vajec a ovoce. Z bylin pak kořen čemeřice. Léčebná kúra zahrnovala inhalace a teplé koupele s lekníny nebo fialkami. Nadměrné množství černé žluči se léčilo projímadly, pro obnovení rovnováhy čtyř tělních tekutin se pouštělo žilou. Léčba pro muže a ženy se v jednom lišila. Mužům doktor doporučil vyspat se s krásnými ženami. Na chřadnutí z neopětované lásky byl jednoduchý recept: „Smíchejte čtyři byliny: pampelišku, divoký salát, kořeny zimolezu a bazalku. Vařte. Přidejte kokotici. Znovu vařte tak dlouho, jako byste vařili vejce…“ A pokud nic nezabralo, pak se pro úlevu v této chorobě doporučovalo manželství.

Láska občas fakt bolí a zanechává zlomená srdce. Víme, že na to není lék. Možná jen čas všechny rány zhojí, jak se říká. Pokud se však vleče, možná – třeba i na odmilování zabere nějaký ze středových receptů…

Baba Anujka

Baba Anujka: Milá stařenka otrávila 150 mužů. Vedla ji k tomu nešťastná láska

Zdroje: theconversation.comwww.grunge.com