Laureolus vystupuje v Catullově příběhu jako záporný hrdina a nenapravitelný bandita, který je nakonec chycen a za své zločiny ukřižován. Pokud byl tedy v Římě nějaký skutečný zločinec odsouzen k smrti na kříži, byl vhodným adeptem k obsazení role Laureola. Představení v Koloseu bohužel nebylo jen divadelní hrou, ve které herci své utrpení předstírají. Trpěli a umírali doopravdy. Nebyla potřeba žádná umělá krev.
Medvěd, nebo orel? Na tom nesejde
Prosté ukřižování Římané nicméně shledali nudným, a tak se Catullova pantomima po čase zkombinovala s motivem z mýtu o Prométheovi. Tento statečný Titán rozhněval bohy tím, že lidem přinesl oheň, a za trest byl přikován ke skále v pohoří Kavkaz. Sem k němu každý den přilétal orel, aby mu vyrval játra. Ta do druhého dne zase dorostla, a tak se Prométheova muka mohla protáhnout na dobu neurčitou.
Pro Římany by bylo samozřejmě náročné navigovat k odsouzencům dravé ptáky a učit je klovat jen do určité části těla. Orla nahradili medvědem, který nebohého "Laureola" připoutaného ke kříži postupně okousal a roztrhal.
Roztrhání medvědem patřilo k nejhorším rozsudkům smrti.
Jednu takovou popravu ve všech drastických detailech popsal básník Martialis, který hry v Koloseu navštěvoval za vlády císaře Domitiana. Ukřižovaný Laureolus podle něj ještě žil i poté, co jeho tělo zohavené medvědem už přestalo připomínat člověka. Zkrátka a dobře, šlo o příšernou smrt a ještě strašnější divadlo.
Nejlepší kamarád lev
Jakmile jednou odsouzenec skončil v aréně, naděje na milost neexistovala. Přesto se v Římě vyprávěl příběh, že se takový zázračný případ jednou stal. Jistý dácký otrok jménem Androkles měl být sežrán lvem, diváky však čekalo veliké zklamání, když lev muži jen olízal nohy a láskyplně se k němu stulil.
Císař se rozzuřil a nechal do arény poslat leoparda. Lev však šelmu "nižší šarže" zabil, aby Androkla ochránil.
Androkles a lev - kresba z 19. století
Odsouzenec poté dostal šanci celou věc vysvětlit. Když utekl od svého tyranského pána, toulal se africkou buší a přespával v jeskyni, kam se jednoho dne připlížil lev. Androkles se ho nejprve lekl, ale pak si všiml, že zvířeti teče z tlapy krev. Dodal si odvahy, vytrhl šelmě z packy velký trn a zranění ošetřil. Lev mu pak usnul u nohou a v příštích dnech se s ním z vděčnosti dělil o kořist.
Takto spolu putovali džunglí tři roky, než byli oba chyceni Římany. Androkles byl odsouzen k smrti za útěk od pána a lev shodou okolností skončil v aréně jako vykonavatel rozsudku.
Císaře jeho slova dojala a oběma udělil milost. Androkles se pak stal řádným občanem Říma a lev ho všude věrně doprovázel. Není známo, zda se tento příběh skutečně stal, nebo šlo jen o legendu. Každopádně se ale poslouchá příjemněji než vyprávění o Laureolovi.
Následující videoukázka pochází z komediálního filmu Androkles a lev, natočeného Hollywoodem v roce 1952. Z dnešního pohledu jde o úsměvnou perličku z doby, kdy filmaři ještě neměli k dispozici vyspělejší technologii a triky se jim tolik nedařily:
Zdroje: en.wikipedia.org, classicalstudies.org, www.oklahoman.com
