Berijovo stisknutí ruky bylo „tvrdé, vlhké a smrtelně chladné “. Už jen zmínka jeho jména stačila na to, že se podřízeným objevily krůpěje potu a poskočili při každém zazvonění telefonu. Berija také nenáviděl Stalina a říká se, že ho otrávil, aby urychlil jeho smrt. Tyto spekulace ale stále zůstaly nepotvrzené.
Co je však jasné, že byl zodpovědný za smrt milionu Rusů a za rozšiřování smrtících gulagů. Zorganizoval masakr Poláků v Katyni a jeho denním chlebem byly intriky, falešná udání a objednávky vražd. Jeho jméno ale také děsilo obyčejné moskevské ženy.
Sexuální predátor
Pancéřovaná Packardova limuzína pomalu projíždí temnými ulicemi. Na zadním sedadle sedí muž, v jehož kulatých brýlích se odráží světlo z cigarety a venkovní osvětlení. „Tuto," vyštěkne a limuzína se tiše přiblíží k chodníku. Náhle z auta vyskočí dva muži a ženu násilím tlačí do vozu. Křik ani prosby nic nezmůžou. „Čeká nás příjemný večer, květinko," usměje se muž a limuzína se otáčí směrem k Berijově vile. (Zdroj: www.asecreteye.blog)
V sídle se konala hostina. Po jídle vzal Berija oběť do zvukotěsné místnosti, kde ji znásilnil. Jeho způsoby však nebyly romantické. Mnoho žen jeho jednání nepřežilo. Pokud však žena vyvázla relativně zdravá, osobní ochranka ji při odchodu věnovala květiny. Pokud je přijala, podle Beriji se sexuálním aktem souhlasila. Pokud ne, následující den byla zatčena.
V jednom případě Berija navrhl známé sovětské herečce Tatianě Okunevskoj, že pokud se s ním vyspí, osvobodí jejího otce a babičku z vězení. Poté ji však znásilnil a řekl jí: „Křič, nebo ne, na tom nezáleží.“ Okunevskaja byla krátce nato zatčena a odsouzena k samovazbě v gulagu, kterou přežila. Její příbuzní byli už dávno mrtví.
Masový vrah
V polovině 90. let byly v zahradě Berijovy moskevské vily objeveny kosterní pozůstatky několika mladých žen. Podle Martina Sixsmitha v dokumentu BBC „trávil Berija noci tím, že teenagerky unášel z ulic a přiváděl sem, aby je mohl znásilnit. Ty, které vzdorovaly, byly uškrceny a pohřbeny v růžové zahradě jeho manželky.“
Svědectví členů osobní ochranky a fakt, že Berija navíc onemocněl syfilidou, kterou znásilněními šířil, potvrdil Američan Edward Ellis Smith. Ten po válce sloužil na velvyslanectví USA v Moskvě.
Podle historičky Amy Knightové „Smith poznamenal, že Berijovy eskapády byly mezi pracovníky velvyslanectví všeobecně známy, protože jeho dům byl na stejné ulici jako rezidence Američanů. Ti, kteří tam žili, viděli dívky, které byly k domu přivezeny limuzínou pozdě v noci." Nikdo však nezasáhl.
Strach ze zatčení a odvedení do gulagu, mučení nebo z přímo ze smrti byl obrovský. (Zdroj: en.wikipedia.org)
