Lazarité: Tajemný řád malomocných rytířů, krutých - umírali a neměli co ztratit

Lazarité patřili mezi bojovné rytíře.

Lazarité patřili mezi bojovné rytíře.

Foto: Profimedia.cz

Lepra patřila mezi nejhorší středověké nemoci. Lidé věřili, že je trestem božím. Malomocní byli označováni za nečisté a byli vyčleněni ze společnosti. Toto infekční onemocnění si ale nevybíralo a postihovalo jak chudé, tak bohaté. A dokonce i bojechtivé rytíře.

Malomocenství způsobují bakterie Mycobacterium leprae a Mycobacterium lepromatosis. Jejich přenos dochází kapénkovou infekcí, přes otevřenou oděrku na kůži a přímým dlouhodobým kontaktem s kůží nemocného. Je však prokázáno, že se nakazí pouze jedinci s oslabenou imunitou.

Žena nemocná leprou.

Jak se přenáší a jak probíhá lepra, nejděsivější nemoc středověku

Nejstarší zmínka o lepře pochází z období kolem roku 1500 př. n. l., přičemž jasné známky tohoto onemocnění se našly už u kostry staré 6000 let. Předpokládá se, že do Evropy se dostala díky vojsku Alexandra Velikého, vracející se mezi lety 327-326 př. n. l. z Indie do Středomoří. Nejvíce se rozšířila během křižáckých válek.

Zákeřná nemoc lepra

Až do 19. století, kdy norský lékař a mikrobiolog Gerhard Armauer Hansen izoloval i identifikoval první z bakterií, se netušilo, jak se choroba šíří. Lidé si tak mysleli, že se jí mohou nakazit i pouhým rozhovorem s nemocným. Malomocní tak byli už od roku 583 izolováni v leprosáriích. Pokud se pohybovali venku, museli nosit speciální oděv doplněný rohy, rolničkami nebo chrastítky.

Nemoc číhala všude. I v základních táborech křižáků nebo za zdmi paláců. Mezi nejslavnější oběť zákeřných bakterií patří šestý jeruzalémský král Balduin IV., který ve Svaté zemi vládl v letech 1174 až 1185 n. l. I přesto, že na sklonku svého krátkého života oslepl a ruce i nohy se mu začaly rozpadat, ve svých šestnácti letech vedl vojsko odvážných rytířů lazaritů proti Saladinovi. Balduin vyhrál a sultán málem přišel o život. Byla to však jeho poslední porážka.

Saladinovo vítězství.

Saladin vs křižáci: Jak vypadala bitva o Jeruzalém? Obrovská potupa pro rytíře

O rytířích řádu svatého Lazara se proto začalo mluvit jako o neohrožených, odvážných a krutých bojovných, kteří se nezaleknou ničeho. Neměli totiž co ztratit. Členy tohoto uskupení se stávali Templáři a Johanité, jež nešťastnou náhodou onemocněli malomocenstvím, ale stále měli dostatek sil postavit se v mečem v ruce nepříteli. Nadále tak plnili svou přísahu a bojovali za křesťanské hodnoty.

Lazarité

Řád rytířů svatého Lazara Jeruzalémského byl založen křižáky kolem roku 1119. Na svém počátku byli jeho členové pouze zdravotníci starající se o malomocné. Už tehdy se vědělo, že riziko nakažení se zvyšuje s dobou, kterou ošetřovatel s nemocným stráví, proto byli do řádu přednostně přijímáni ti, jež leprou již trpěli.

Zdroj: Youtube

Postupem času se tak utvořila jednotka bojovných rytířů, jež v bitvách stáli v čele armády a na nepřítele se vrhali s nebývalou odvahou. Až do 13. století se vedle svých zdravých bratrů účastnili střetů, jako byla bitva u Hattínu nebo u Al Mansurahu. S mečem v ruce bránili také Akkon. Ten však v roce 1291 padl do rukou mamlúků. Dobytí města znamenalo konec dalších křížových výprav do Levanty. Lazarité tak ze Svaté země definitivně odešli a přesídlili do Evropy. Z vojenského bratrstva se stal opět řád pečující o nemocné.

Zdroj:

www.thevintagenews.com, www.florence.cz, www.en.wikipedia.org, www.cs.wikipedia.org