going-medieval.com, about-history.com, englishhistoryauthors.blogspot.com

V obecném povědomí o středověké hygieně jsou lidé špinaví od bláta a páchnoucí po shnilé zelenině. To však není jediné, co bylo ve středověku v tomto ohledu typické. 

Myslíte, že byl středověk prudérní?

Přetrvávající přesvědčení o středověku je, že převážná část tamních lidí byla špinavá a nechutně zapáchala. Důvodem nebyla pouze nízká informovanost o nutnosti se mýt, mnohdy to byly neodpovídající životní podmínky.

Za špinavé se ve středověku považovali především rolníci a lidé tvrdě pracující rukama. Tento dojem byl podpořen příběhy skutečných lidí, kteří se myli jen zřídka. Takovým příkladem je i Isabela Kastilská, královna, která se nechala slyšet, že se za svůj život myla jen dvakrát. Poprvé v den svého narození a podruhé v den svatby s Ferdinandem Aragonským

Ve středověku nebyly vodovody a přístup ke každodenní hygieně nebyl takový, jaký ho známe dnes. Dodržovat hygienické normy bylo mnohem těžší, a to i v případě, že by to sami lidé chtěli. 

Přesto však nelze všechny házet do jednoho pytle. Dcera Isabely Kastilské, Juana Kastilská, se údajně koupala tak často, že se její manžel bál, že z toho onemocní. Arcivévoda Filip vycházel z tehdejší teorie, že přehnané mytí může oslabit lidský organismus. 

Středověk nebyl, co se hygieny týče, nijak zvlášť prudérní. Přesto se věřilo, že základní hygienické návyky jsou pro zachování zdraví nezbytné. Mytí odstraňovalo nečistoty a pomáhalo zabránit šíření nemocí. 

Omyl, ve veřejných lázních bychom se propadli studem

Ne každý na to dbal a ne každý měl možnost se mýt. Středověcí lékaři mytí doporučovali, přesto však nabádali k opatrnosti. Zejména během epidemií. Zahřívání těla během koupele rozšiřuje póry, což dle tehdejších lékařů zvyšovalo šanci na onemocnění. 

Pro více informací se podívejte na toto video:

Zdroj: Youtube

Místem, kde se nemoci šířily nejlépe, byly středověké lázně. Středověké ženy i muži je však často ke koupelím využívali. Středověké lázně připomínaly rozlehlé sklepení. Místnosti byly bez oken s poměrně nízkým stropem, osvětlené svíčkami a provoněné vůněmi z medu, růží či pižma. 

Lázně měly tajemnou atmosféru a jejich prostředí vybízelo mimo koupání i k jiným činnostem. Těm, co se sem přišli vykoupat, poskytovaly naprosté soukromí. Lázně ve středověku byly však i místem, kam se řada lidí přišla pobavit. 

Pořádaly se zde divoké večírky plné sexuálních hrátek, závěsy mezi jednotlivými "místnostmi" se daly kdykoliv roztáhnout a vznikl prostor nekonečné rozkoše. Večírkům pikantního charakteru tak nic nestálo v cestě. 

Středověké lázně byly obdobou dnešní vířivky. Sloužily jako místo koupání a odpočinku, ale také jako způsob, jak se manželské a milenecké páry mohly oddávat těm nejzvrácenějším choutkám. Pokud sem zavítal osamocený muž, rády se ho ujaly místní kurtizány.