Nacistický režim podporoval rození „rasově cenných“ dětí, které měly později tvořit populaci Německa. Čistě „árijskou“ populaci, která by odpovídala rasové ideologii režimu. Proto byly mladé těhotné německé ženy povzbuzovány k tomu, aby své děti přivedly na svět v domovech Lebensborn. Samotný termín Lebensborn znamená „Zdroj života“. Tak se během druhé světové války program stal i spoluviníkem únosů cizích dětí s „árijskými“ fyzickými rysy.
Více o této ideji najdeme zde:
Vyvolení
Vojáci SS začali brát árijsky vyhlížející děti v Polsku a Jugoslávii, často před očima jejich rodičů, a posílat je do Německa k převýchově. Ti, kteří se bránili, byli posláni na těžké práce v koncentračních táborech. Himmler údajně prohlásil: „Je naší povinností vzít [děti] s sebou, abychom je odstranili z jejich prostředí, v případě potřeby je prostě uneseme.“
Když byl konfrontován s krutostí tohoto činu, odpověděl: "Jak můžete být tak krutý, že na druhé straně necháte skvělého budoucího nepřítele, který později zabije vašeho syna a vnuka?"
Sestra v domově Lebensbornu.
Zdroj života
Program Lebensborn byl navržen SS, aby zvýšil klesající porodnost v Německu. Za původní myšlenkou stál plán poskytovat těhotným „árijským“ ženám finanční pomoc, adopční služby a řadu soukromých porodnic, kde by mohly rodit.
Ke konci války se program zapojil do systematického unášení tisíců biologicky cenných cizinců, dětí, které měly být vychovávány nacistickým režimem v německých domovech. Na známou svénu z filmu Pramen života se můžete podívat zde:
Ale ani muži nezůstali stranou – program je povzbuzoval k tomu být dobrými „plemeníky“. Vůdce SS Heinrich Himmler věřil, že muži SS byli biologickou a rasovou elitou nacistického Německa. Muži měli mít velké rodiny. Členové SS a jejich nevěsty museli projít lékařskými prohlídkami a zjistit své „árijské“ předky, než se mohli vzít.
A neprovdané, těhotné „árijské“ ženy byly zase odrazovány od hledání nelegálních potratů, protože jim Říše poskytne všechnu náležitou pomoc a zajištění. V té době byly v německé společnosti silné tlaky proti svobodnému mateřství. Program nabídl matkám finanční podporu a služby adopce a domovy zároveň upřednostňovaly anonymitu a diskrétnost personálu.
V duchu ideologie čisté rasy!
Každý účastník programu musel prokázat své „árijské“ předky, kdy SS prověřovala osobní zdravotní anamnézu jednotlivců i rodinné záznamy. Kdo neprošel, jeho žádost byla zmítnuta na základě údajné rasové „nečistoty“ nebo zdravotních problémů. Důvodem k odmítnutí byla i fyzická, mentální nebo psychiatrická postižení v rodinné anamnéze.
Teorie eugeniky zde prosazovaly myšlenku, že osobní charakterové rysy jako loajalita a statečnost jsou dědičné a mohou být podporovány prostřednictvím procesu selektivního šlechtění. Tato čistá rasa pak měla systematicky pracovat na dobývání a kolonizaci území východní Evropy.
Domy Lebensborn byly obvykle založeny na pozemcích soukromých venkovských statků. Válka také poskytla nové příležitosti, které program začal využívat, takže několik nových domů bylo založeno na územích okupovaných Němci. Němečtí SS, vojenští a civilní pracovníci také oplodňovali cizinky, a poté program převzal kontrolu nad narozenými dětmi v případě, kdy byla dokázána rasová čistota.
Křest árijského života.
Potraty zakázány i nařizovány
Himmler osobně dohlížel na mnoho aspektů programu Lebensborn. Vyzval esesáky, aby se brzy oženili a měli alespoň čtyři děti, jimž pak program Lebensborn poskytoval finanční pomoc SS. Skutečnost ale byla trochu jiná a opravdové finanční pomoci se velkým rodinám dostalo jen zřídka.
V rámci programu vznikly i soukromé porodnice a byl upraven zákon, který potraty na jedné výslovně zakazoval, zato na straně druhé je nařizoval tam, kde by byla poškozena rasová čistota. Byly zřízeny soudy pro „dědičné zdraví“, které naopak nařizovaly potraty a sterilizace pro ty „špatné“, takže výsledkem bylo, že v Německu bylo každoročně ukončeno nejméně 100 000 biologicky cenných těhotenství.
Himmler odhadoval, že stejné číslo, tedy 100 000 „biologicky hodnotných“ německých žen ročně podstoupí nezákonné potraty, a tomu chtěl zabránit. Během devítileté existence programu se však v domovech Lebensborn narodilo jen asi 7 000 dětí, zatímco mnohem více dětí zde byli unesenci.
Operační sál v Lebensbornu.
Zničené životy i dokumentace
Nový vlastenecký postoj k sexu si postupem času začal vybírat daň: pohlavní choroby byly na denním pořádku a s tím, jak se program rozšiřoval do dalších oblastí okupované Evropy, jen se zhoršovaly. Porodnice vznikly ve Francii, Belgii, Nizozemsku, Polsku, Norsku a Lucembursku. Jejich pacientkami byly způsobilé ženy, které otěhotněly nacistickými vojáky – někdy s jejich souhlasem, někdy ne. Jen v norských zařízeních Lebensborn se narodilo neuvěřitelných 8 000 až 12 000 dětí. Například v Norsku se v programu, respektive péči o matky a ještě nenarozené děti pokračovalo i chvíli po válce. S jejím koncem nacisté zničili téměř všechny dokumenty o programu Lebensborn.
Skutečné důsledky
Lebensborn byl vlastně opakem Hitlerovy genocidní politiky. Zatímco jiná legislativa se zaměřovala na izolaci a zničení těch, které nacisté považovali za nevhodné, Lebensborn měl znovu zalidnit společnost těmi nejlepšími.
Přestože domovy programu tvrdily, že dodržují nejvyšší standardy moderní medicíny, objevily se vážné stížnosti na kvalitu lékařské péče. A protože program spoléhal na své soukromí, nedělal otevřeně reklamu.
Dědictví programu Lebensborn zahrnuje rozbité domy a zničené rodiče. Zanechalo to také generaci dětí nucených bojovat s krizemi identity i se společenským nesouhlasem, který často doprovázel jejich spojení s nacistickým eugenickým programem.
Zdroje:
en.wikipedia.org, allthatsinteresting.com, encyclopedia.ushmm.org, historycollection.com
