Úvodem trošku „zeširoka“

Dva tisíce let stará lebka z Peru je příkladem tzv. prodloužené lebky, tedy její záměrné deformace. Různá umělá tvarování se objevují u mnoha starověkých civilizací. Dlouhá lebka byla znakem urozenosti, vysokého postavení člověka. Důvod, proč ale právě „dlouhá“, nebyl zcela objasněný. To je však jiná kapitola. Badatelé se ale domnívají, že její tvar sehrál roli, a že „urozenost“ raněného přiměla peruánského chirurga, aby mu chtěl zachránit život, a proto se pokusil zacelit smrtelnou ránu a tříštivé zlomeniny.

Důkazy o starověké chirurgii i trepanacích – proražení lebky z léčebných důvodů byly objevené i v oblastech Peru. Jako implantáty při operacích dávní obyvatelé Ameriky používali kovové destičky. Jak pro tisk uvedl mluvčí Muzea osteologie (viz níže), kde je lebka vystavená, ale v tomto případě: „… kov neznáme. Tradičně se pro tento typ zákroku ale používalo stříbro a zlato…“

Zázračné ruce chirurga

Předpokládá se, že lebka, o které je řeč patřila válečníkovi, který své zranění utrpěl v bitvě. Zbraň mu rozdrtila kosti nad pravým spánkem. Dle antropologa Johna Verana z new orleanské Tulane University byla zranění lebky tehdy běžná, protože indiáni používali především praky s těžkými kameny a palice.

Chirurg zraněnému implantátem z neznámé slitiny „díru“ v hlavě zacelil a spojil rozdrcené kosti. Nález ukazuje, že s kostmi srostla, bojovník tedy přežil. Zda se zcela uzdravil a žil dál plnohodnotný život, či navzdory úspěšné operaci trpěl nějakými následky, lebka neprozradí. Stejně tak není známo jakou sterilizaci a anestezii tehdy neznámý chirurg použil a otázkou je, jestli vůbec nějakou.

Video ukazuje prodlouženou lebku s kovovým implantátem:

Zdroj: Youtube

V každém případě je lebka peruánského válečníka a zdárná operace vložením implantátu jedinečným důkazem pokročilé chirurgie starověkých národů a jedním z dokladů nejranějšího chirurgického zákroku.

Lebka byla původně uložená v depozitáři soukromého Osteologické muzea v Oklahoma City v USA. Po uveřejnění nálezu prostřednictvím internetových časopisů a sociálních sítí o ní vzrostl nebývalý zájem. Od roku 2020 je proto vystavená ve stálé expozici. Muzeum je věnované studiu kostí a koster (osteologie). Je v něm více než 450 koster živočišných druhů z celého světa. Dalších 7 000 je v depositářích. Muzeum má největší soukromou sbírku osteologických exemplářů na světě.

Zdroje: pictolic.com, www.dailymail.co.uk, nationalpost.com