Vědec Anagnostis Agelarakis, profesor antropologie na katedře historie Adelphi University v New Yorku spolu se svými kolegy objevili lebku a dolní čelist válečníka v roce 1991. Archeologické naleziště Polystylon v západní Thrákii v Řecku bylo ve 14. století rovněž bojištěm, kde čelila Byzantská říše, známá také jako Východořímská říše, útokům Osmanů.
Čelist válečníka vykazuje stopy po zlatém drátu.
Fragmenty vůdce pevnosti
Podle nalezených pozůstatků válečníka je možné, že bojovník zde ztratil život právě v boji, při němž byl sťat. "Byl to zřejmě vojenský vůdce, nejspíše vůdce pevnosti," řekl Agelarakis. "Proto mu Osmané při obsazování pevnosti usekli hlavu...".
Historické souvislosti ukazují, že bojoval, dokud Osmané pevnost Polystylon nepřemohli, což dokazuje, že se Byzantinci odmítali vzdát a pevnost musela být skutečně dobyta silou. Když padla, Osmané pravděpodobně zajali mnohé válečníky a ty potom popravili.
Jak by se ale hlava dostala do hrobu, který svědčí o typickém pohřbu? Agelarakis tvrdí, že poté, co Osmané sťali hlavu bojovníka, neznámá osoba ji pravděpodobně tajně pohřbila. Studie doslova píše, že se tak stalo bez "svolení podrobitelů, vzhledem k tomu, že zbytek těla nebyl nalezen," napsal Agelarakis v časopisu Mediterranean Archaeology and Archaeometry.
Válečník a dítě
Byzantský válečník ale neměl samostatný hrob – jeho hlava byla uložena do již existujícího hrobu pětiletého dítěte, které bylo již dříve pohřbeno na hradišti. Agelarakisova skupina přitom objevila i rozbitou keramickou nádobu, která mohla být použita k vykopání jámy pro válečníkovu hlavu. Není přitom známo, jestli mezi oběma pohřbenými, tedy mezi válečníkem a dítětem existovala nějaká příbuzenská vazba.
Rozpůlená čelist
I když mužova lebka a čelist byly nalezeny pohromadě, měla jeho hlava v době pohřbu v polovině 80. let 13. století pravděpodobně měkké tkáně. Přitom však podle Agelarakise vykazovala známky "strašlivého čelního nárazu", jenž se datem shoduje s dobou jeho smrti. Válečník měl navíc čelist doslova vejpůl. Ač příčina zlomeniny čelisti není jasná, mohlo se tak stát kvůli silnému pádu při jízdě na koni; nebo mohlo jít o bojový úraz od hrotu kopí nebo jiné ostré ruční zbraně; nebo balistický projektil poháněný černým prachem.
Zlatý drát
Následná analýza válečníkovy dolní čelisti ukázala, že čelist byla při předchozím incidentu těžce zlomená. A řešení? Pravděpodobně zde byl nějaký mistr lékař, který k jejímu spravení použil pravděpodobně ze zlata vyrobený drát, jímž čelist svázal dohromady, dokud se nezahojí. Čelist byla doslova roztříštěna na dva kusy. „Analýza zubů na válečníkově dolní čelisti odhalila linii zubního kamene, která se vytvořila v místě, kde byl provlečen tenký drát, který se klikatil kolem základny mužových zubů, aby držel čelist pohromadě, když se hojila, napsal Agelarakis.
Objev téměř 650 let staré zahojené čelisti je fantastickým nálezem, jelikož dokazuje zručnost a umění tehdejších lékařů. S obrovskou přesností dokázal lékař spojit dva hlavní fragmenty čelisti dohromady, a navíc zřejmě postupoval podle rad řeckého lékaře Hippokrata z 5. století př. n. l., který sepsal pojednání o zraněních čelisti asi 1 800 let před zraněním bojovníka. Toto výjimečné lékařské ošetření naznačuje, že bojovník byl velmi důležitou osobou. Zlatý drát přitom nebyl nikdy nalezen, ale Agelarakis nikde nenašel žádné stopy po slitině stříbra. Stříbro by totiž zanechalo šedavé zabarvení, stejně jako patina nebo měď. Proto se vědci domnívají, že šlo o drát z ryzího zlata. Zlato je totiž měkké a poddajné, ale zároveň pevné a netoxické.
Objev rozpůlené čelisti je tedy dalším nezvratným důkazem znalostí a umění starověkých lékařů.
Zdroje:
