Výraz "leblouh" označuje nucený výkrm, jemuž se obvykle podrobují husy, avšak v některých kulturách jsou rodiče ochotni cpát jídlo násilím i do mladých dívek. Extrémem jsou v tomto ohledu islámské komunity v Mauritánii, které tento hrůzný zvyk zachovaly do dnešních dnů.

Prodané nevěsty

Předpokládá se, že tradice sahá až do 11. století, kdy byla hojně rozšířena i v jiných afrických zemích. Zakulacené tělesné proporce se považovaly za znak bohatství a dobrého bydla. Pokud si chtěl muž vzít za ženu tlustou dívku, musel dokázat, že ji uživí, a zaplatit za ni budoucím tchánovcům tučný obnos. Obecně platilo, čím obéznější nevěsta, tím více peněz ženich vydal. Zatímco z mauritánských měst se už tato zvyklost vytratila, na venkově stále přetrvává a rodiče se nemohou dočkat, až dcera dospěje do věku na vdávání.

Do výkrmových táborů jsou někdy dívky posílány už od svých pěti až sedmi let. Každý den jsou tu nuceny vypít 20 litrů velbloudího mléka a pozřít dva kilogramy jáhlové kaše se dvěma hrnky másla. Za prostředek k rychlému ztloustnutí je rovněž považován kuskus, arašídový olej a sádlo. Zkušené "vykrmovačky" tak do každé dívky nacpou 14-16 tisíc kalorií denně, přičemž doporučená denní dávka pro 12leté dítě činí jen asi 1500 kalorií. Pokud dívka jídlo odmítne nebo ho vyzvrací, čeká ji bití, nebo dokonce drcení prstů u nohou.

Výkrm však probíhá i doma. "Matka mě začala násilím vykrmovat, když mi bylo 13 let. Bila mě, abych jedla víc a víc omaštěného kuskusu a tlustého jehněčího. Pokaždé jsem měla pocit, že mi exploduje žaludek," vylíčila pro CNN Selekeha Mint Sidi. Dnes je už vdaná a má vlastní dceru, ale za žádnou cenu ji prý nebude nutit k přejídání.

Zdroj: Youtube

Osvěta selhává

Kvůli drastickému výkrmu děvčata riskují vážné zdravotní, ale i psychické problémy. Předčasně dospívají, trpí nemocemi krevního oběhu a dožívají se nižšího věku než jejich vrstevnice, které k tloustnutí nuceny nebyly.

Mezinárodní organizace bojující za práva žen se snaží šířit v Mauritánii osvětu; ve větších městech fungují ženské posilovny a propaguje se zdravé stravování. Jenže v zapadlých chudinských vesnicích lidé nemají televize a nedoputuje k nim ani tisk. Pro vládu i aktivisty je proto složité jim potřebné informace zprostředkovat.

Zdroje: borgenproject.org, insidearabia.com, edition.cnn.com