Jak léčili ve středověku mor: Zoufalé absurdní metody jsou mimo dnešní chápání

Později byla těmto „lékařům“ navržena i uniforma, kterou si s morem spojujeme dodnes. Stojí za ní vrchní lékař krále Ludvíka VIII., Charles de l´Orme, a jedná se o pověstnou uniformu se zobákovitou maskou, kterou známe z dobových obrazů.

Později byla těmto „lékařům“ navržena i uniforma, kterou si s morem spojujeme dodnes. Stojí za ní vrchní lékař krále Ludvíka VIII., Charles de l´Orme, a jedná se o pověstnou uniformu se zobákovitou maskou, kterou známe z dobových obrazů.

Foto: Autor: Viktor_LA / Shutterstock

Středověk sužovaly epidemie, války, hladomory, hygienické problémy a mnoho dalších problémů. Lékařské zkušenosti byly tehdy velmi chudé, protože lékaři neměli na čem stavět a neměli potřebné znalosti. I proto byla morová epidemie skutečnou katastrofou. V té době se ještě nevědělo, že mor přenášejí krysy, což byla jedna z příčin toho, proč nebyla tato nemoc nikdy zcela vymýcena.

Oběti moru často umíraly během několika dní a poslední dny byly kvůli děsivým příznakům naprosto strašné – kromě vysokých horeček i silné zvracení a krvácení z plic, přičemž těla obětí byla obvykle pokryta hrůznými vředy.

Zoufalé činy bez vědeckého základu

Lékaři a tehdejší léčitelé i šarlatáni se proto z neznalosti i bezmoci uchylovali k zoufalým a mnohdy i naprosto bláznivým nápadům, jak mor vymýtit. K těmto nápadům jen zběžně patřilo například pití vlastní moči, omývání těla octem, polykání rozdrcených smaragdů, zákaz tělesného cvičení a koupelí, ale třeba i nechat tělo zcela vykrvácet, aby spolu s krví odešly z těla všechny choroboplodné zárodky.

Ani bylinky, ani čarodějnice ale většinou nefungovaly. Pokud nákaza odezněla, bylo to až v době, kdy lidé zjistili, co ji způsobuje. Objevili krysy coby nositele moru, začali dbát na hygienu a krysy se pomalu začaly z měst stahovat. 

Epidemie sužovaly lidstvo mnohem dříve, jak ukazuje toto video:

Zdroj: Youtube

Moroví doktoři

Epidemie dýmějového moru, který postihl Evropu ve 14. století, bývá nazývána černá smrt. Zemřelo na ni jen v Evropě asi 25 milionů lidí, což představovalo asi třetinu všech tehdejších obyvatel.

I proto se objevila zvláštní profese, tak zvaní moroví doktoři. Moroví doktoři v první řadě počítali, kolik lidí nemoci podlehlo, či fungovali jako svědkové v případě sepsání závěti. Najímalo a platilo je většinou postižené město, ve kterém doktoři působili. A byli to právě oni, komu chyběly znalosti a často se uchylovali k šíleným a někdy i brutálním praktikám a metodám. Morovým lékařem se velmi často stal naprostý nováček a velmi mladý člověk, leckdy i bez jakéhokoli medicínského vzdělání. Nešlo totiž často ani o léčení, ale spíše o administrativu. Kdo byl ochoten vydat se do zamořené oblasti, byl „pasován“ na morového doktora.

Později byla těmto „lékařům“ navržena i uniforma, kterou si s morem spojujeme dodnes. Stojí za ní vrchní lékař krále Ludvíka VIII., Charles de l´Orme, a jedná se o pověstnou uniformu se zobákovitou maskou, kterou známe z dobových obrazů.

Moroví lékaři se zabývali více administrativou než léčbouMoroví lékaři se zabývali více administrativou než léčbouZdroj: Autor: Viktor_dotyk-640/ Shutterstock

Metody, které zaručeně nefungovaly

K léčbě moru, která však byla marná, používali moroví doktoři nebo nejrůznější jiní lékaři, čarodějové, léčitelé i šarlatáni mnohé. Důležitá byla, jako obvykle, i role církve – mnozí lidé věřili, že mor je božským trestem seslaným na lidi.

Až do dnešních dní například přežila aromaterapie. Lidé u sebe měli neustále nosit vonné květiny, které jim pomáhaly nenakazit se morem. Samozřejmě to nefungovalo, ale tuto metodu využívali i bohatí.

Mor se v průřezu dějin stal tématem mnoha uměleckých děl

Jaký byl průběh onemocnění morem? Z lidí se stávaly živoucí mrtvoly.

Nemocným se také podával tzv. treacle, což je vedlejší produkt výroby cukru.  Nejméně 10 let stará, páchnoucí, lepkavá látka nejenže měla bojovat proti moru, ale měla fungovat proti všem nemocem. Ještě horší metodou byl život v kanále – mnozí lidé totiž věřili, že mor se šíří vzduchem, takže ostrý zápach z příšerně smrdutého kanálu měl čistší vzduch (s morem) přebít. Následkem však nejen nebylo uchránění se před morem, ale naopak – mnohé další nemoci. Lidé se také nechávali vysávat pijavicemi, jež byly obdobou pouštění žilou. I zde však byly velmi časté infekce coby vedlejší produkt nedostatečné hygieny.

Zdroj: Youtube

Nejparadoxnější metody

Kromě kanálů zde byly ale ještě kurióznější metody, jako například polykání prášku z drcených smaragdů, které řezaly jako střepy, potírání těla holým slepičím zadkem či jeho přikládání k lymfatickým uzlinám, umývání těla močí nebo dokonce močové koupele. Moč se pila stejně jako voda. Ještě horší bylo potírání těla výkaly smíchanými s pryskyřicí a kořeny.

Vyobrazení moruVyobrazení moruZdroj: profimedia

Rozhodně nejhloupějším a také nejnebezpečnějším lékem byla i víra v to, že se lidstvo moru zbaví, pokud se země zbaví Židů. Začaly se tak dít masové čistky, Židé byli hromadně zaživa upalováni a jinak zabíjeni.

Jasné je, že kdyby byla tehdejší medicína na lepší úrovni, spousta lidé by zůstala ušetřena jen tím, že by byly vybity krysy přenášejí smrtící bakterii Yersinia pestis.

 

Zdroje: eurozpravy.czlistverse.combubonicplaguehistory.weebly.com