Jak probíhala léčba moru ve středověku: Absurdní metody spíše zabíjely

5. únor 2020 četba na 2 minuty
Mor se v průřezu dějin stal tématem mnoha uměleckých děl

Mor se v průřezu dějin stal tématem mnoha uměleckých děl

Foto: profimedia

Černá smrt si ve 14. století podrobila celou Evropu a snížila její populaci o třetinu. Záhadná nemoc byla strašákem chudých i bohatých, lidé úplně nevěděli, jak se jí bránit, a obraceli se na každého, kdo mohl svou radou přispět k záchraně života. I když byla naprosto absurdní.

Středověk byl v Evropě dobou stagnace medicíny. Nejrozšířenější léčba pouštění žilou se předepisovala pro různé bolesti, horečky, zákeřné boláky, dokonce na stres a úzkosti. Ranhojiči si zakládali, aby čtyři základní tělesné šťávy byly v neustálé rovnováze, takže jakýkoliv zdravotní problém řešili odebráním určitého množství krve.

Některé kultury pak pojily pouštění žilou s dalšími rituály. Když člověk trpěl epilepsií, naostřil felčar hlohový kolík, odebral nemocnému krev, odstřihl mu pramen vlasů a kus oblečení a to všechno po proceduře zahrabal do země. Neuzdravení či smrt byly připisovány špatně provedenému rituálu nebo nedostatečné víře.

Puchem k uzdravení

V době velké morové rány v letech 1346-1352 se lidé opět obraceli na tuto techniku, přestože prokazatelně nadělala víc škody než užitku. Čím dál větší zoufalost je však přinutila zajímat se i o zcela jiné, nové, revoluční metody léčby.

Jelikož se věřilo, že se smrt šíří vzduchem, prodávali šarlatáni bylinky, které měly při vhození do ohně vzduch vyčistit od nemoci. Jiná skupina se spíše než na provoněný vzduch soustředila na přebití zápachu smrti mnohem horším puchem, a přebývala blízko žump a v kanálech.

Křesťané na čarodějné lektvary nevěřili, ale v době krize šla víra leckdy stranou. Na doporučení felčarů pili několik let staré sirupy s proklamovanými zázračnými účinky nebo jedli smrtelně jedovatý arsen. Zatímco sirup způsobil maximálně průjem, arsen je stihl dřív než mor.

Slepičí pozadí

Spolu s vírou šla stranou i ostuda. Vždyť co když mi zrovna tahle naprosto bizarní praktika zachrání život? Nemocní ve velkém poptávali slepice, kterým oholili zadek a drůbež přivázali na bolák. A nevadilo, že se nacházel na předloktí, rameni, nebo na břiše. Člověk si slepici na zasaženém místě držel do té doby, dokud bolák nezmizel, neumřela slepice, nebo on sám. Většinou se naplnila třetí možnost.

Ve středověku byla vedle pouštění žilou oblíbená i léčba pokáním. Převážně sebemrskači, početné skupiny bičujících se věřících, doufali, že budou-li 33 dní putovat od města městu a kát se za své hříchy, Bůh je spasí. Ve skutečnosti se zajistili o šíření už tak rozšířené pandemie.

Akční letáky