Směrovka na společnou cestu
Na společnou cestu, která vedla za překvapivým zjištěním, zavedlo tři vědce setkání dvou britských badatelek F. Harrisonové a Ch. Leeové. Harrisonová je mikrobioložka, která se jako členka největší britské společnosti pro rekonstrukci vikingských válek stává ve svém volném čase anglosaskou bojovnicí. Jak říká, je tak trošku „šprtka“ a tak ji v této souvislosti zajímalo anglosaské léčitelství. V Britské knihovně ji zaujal starý rukopis z 9. století vázaný v kůži s názvem Baldova kniha pijavic. Ten je považován za nejstarší známou anglosaskou lékařskou příručku. Jsou v ní rady a stovky receptů na léky, masti a léčebné prostředky od bolestí hlavy, přes impotenci až po ochrnutí. Kniha je ale psána staroangličtinou…
Staroangličtinu ovládá Leeová, badatelka anglosaského a vikinského období. Ta se pro změnu zajímá o historii infekcí a toužila se setkat s mikrobiologem. Léta se zabývá anglosaskou medicínou a pohřebními rituály. Navštívila řadu pohřebišť a zjistila, že nemocní byli často pohřbíváni s velkou péčí, což naznačuje, že se je snažili jejich blízcí léčit. Už dlouho proto chtěla některý z těch středověkých lektvarů vyzkoušet…
Obě vědkyně se dohodly a rozhodly vyzkoušet recept z Baldovy příručky. Spojily se s mikrobiologem S. Digglem, který se specializuje na bakterie a jejich evoluci. Měl jim pomoci rozpoznat „slibné“ recepty a otestovat jejich léčivou hodnotu. Harrisonová, Leeová a Diggle získali na svůj projekt nazvaný AncientBiotics malý grant. „Abych byl upřímný, myslel jsem si, že z toho nic nebude,“ řekl Diggle. „Pro mě je jedním z nejzajímavějších aspektů otázka, zda šlo o skutečný vědecký pokus o recept na léčbu infekce. Pokud ano, zcela to mění náš pohled na anglosaskou medicínu.“
Nejlepší Baldův recept
Když tento malý tým hledal ten správný – pro ně užitečný – recept, jasnou volbou byla Baldova „nejlepší oční mast“. „V tomto receptu se výslovně uvádí, že je to na bulku v oku, což nám jasně naznačovalo, že se používá k léčbě ječného zrna," řekla Harrisonová. „V moderním světě asi 90 procent z nich způsobuje Stapholococcus aureus (zlatý stafylokok).“ Účinnost masti tak bylo možné snadno otestovat. Vědci samozřejmě neměli v úmyslu sušit netopýry, drtit spálenou vlčí lebku apod., a tak při výběru receptu svou roli sehrály i ingredience.
V receptu na nejlepší oční mast, který přeložila Leeová je psáno: „Vezmi pórek a česnek, obojího stejné množství, dobře je spolu utluč. Vezmi víno a býčí žluč, obojího stejné množství, smíchej to s pórkem, dej to pak do mosazné nádoby, nech to v té nádobě devět dní stát, vyždímej přes plátno …“ Dál recept radí, jak mast nanést ptačím pírkem, ale to už vědce tak moc nezajímalo.
Baldova kniha pijavic
Vědci v roli mastičkářů
„Každá jednotlivá složka v tomto receptu byla důkazem o antibakteriální aktivitě," řekl Harrisonová, „… lidé se hodně zabývali výtažky z česneku kvůli jejich antimikrobiálnímu potenciálu a zdá se, že na tom opravdu něco je.“ Dále uvedla, že žlučové soli zabraňují antibakteriálnímu přetížení, alkohol mohl působit jako rozpouštědlo. Mosaz je také antibakteriální látka. Mělo jejich spojení nějaký význam?
Než se naši badatelé mohli pustit do míchání mastičky, trochu je potrápilo shánění potřebných složek. Dnešní šlechtěné plodiny se od těch starobylých značně liší. U pórku a česneku vsadili na odrůdy označené jako kulturní dědictví. Obdobný problém měli s vínem. Podařilo se jim ale najít historickou ekologickou vinici, kde zakoupili lahev ročníkového vína. Vinice byla založena v 9. století a vědci se domnívali, že půdní minerály by mohly mít nějaký význam. Drahou mosaznou nádobu, která by se i těžko sterilizovala, nahradili proužky mosazného plechu, které přidali ke směsi. Nejjednodušší bylo sehnat volskou žluč. Nemuseli hnát statného vola na porážku. Žluč koupili u společnosti, která z ní vyrábí doplněk stravy pro lidi, kteří jsou bez žlučníku.
Namíchali lektvar, dali ho do sklenic a nechali dle rady devět dní louhovat…
Zázračný medikament ničí bacily
„Mastičkáři“ Harrisová, Leeová a Diggle po devíti dnech získali slizkou česnekovou pastu. Baldova oční mast, kterou namíchali, skutečně zabíjela laboratorní kmeny stafylokoků. Vyzkoušeli ji na modelu rány, „… biofilmu stafylokoka pěstovaného v polotuhém agarovém gelu“, uvedli v tiskové zprávě, kde popsali výsledky svého bádání. „Lektvar zabíjel vše, čeho se dotkl“, uvedli vědci. Usmrtil i téměř všechny bakterie methicilinu-resistentního zlatého stafylokoka na kouscích myší kůže. Lektvar účinkoval pouze jako směs. Vědci vyzkoušeli i mast bez nějaké ze složek, nebyla tak účinná.
I přestože tisíciletý lektvar „léčí“, vědci ho zatím jako antibiotikum a skutečný lék nepovažují. Přesné složení, účinné látky apod. musí analyzovat chemici. Tým zvažuje vyzkoušet i jiné recepty. Zaujal je, například, recept s březovou kůrou proti ochrnutí, protože může obsahovat léčivou složku na rakovinu. „Přetrvává představa, že anglosaská medicína byla nesmyslná,“ řekla Lee. „Tohle ukazuje, že v tom může být víc, než jsme si mysleli. I tehdy žili opravdu chytří lidé a není důvod, proč by nemohli vyvíjet věci, které skutečně fungovaly.“
Zdroje: www.smithsonianmag.com, www.mirror.co.uk, www.newscientist.com, gizmodo.com
