V roce 1935 se v New Jersey do rodiny dělníka Stanleyho Kuklinski narodil druhý ze tří synů. Dostal jméno Richard. Jeho otec i matka byli velmi násilničtí a ani jeden z nich nešel pro ránu daleko. Richardův starší bratr Florian ještě jako dítě zemřel na následky zranění, které mu způsobil otec bitím. Richardovi bylo tehdy pět let.

Toto strašné rodinné prostředí způsobilo, že z Richarda vyrostl cholerický a násilnický muž, který nejen, že tak jako jeho rodiče, nešel pro ránu daleko, ale nedělalo mu problém ani lidi zabíjet. První vraždu měl na svědomí už ve třinácti letech, kdy se pomstil chlapci, který ho šikanoval. Tělo se nikdy nenašlo.

Už v osmnácti letech se o Richarda začala zajímat Newyorská mafie a on své pověsti muže, který se na nic neptá, dostál okamžitě. Jeho nový zaměstnavatel vybral náhodného chodce, který venčil psa a řekl Richardovi, aby ho zabil. Ten bez sebemenšího zaváhání kolem muže prošel a střelil ho do hlavy. O kariéře nájemného vraha bylo ihned rozhodnuto a o vysokého muže se začala zajímat mafie.

Richard měl jednu zakázku za druhou, nikdy se na nic neptal a podle svých slov nikdy nezaváhal. Rád experimentoval i se způsoby smrti a jeho portfolio bylo velice bohaté. Zabíjel pistolí, brokovnicí, kuší, kyanidem, jedem, zkrátka vším, co mu přišlo pod ruku. Dokázaných mu bylo pouze pět vražd, sám nebyl nikdy schopen dát dohromady ani přibližný počet svých obětí. Určitě jich prý ale bylo přes 200. Plánování vraždy ho podle vlastních slov bavilo ze všeho nejvíce, měl však jednu podmínku, nikdy by nezabil dítě ani ženu.

Vedle této práce to ale byl také milující otec a manžel. Ačkoli kvůli výbušné povaze velice často bil svou ženu, na děti by ale nesáhl, už jen proto, že si tím sám prošel. Nikdo z rodiny o jeho kariéře nájemného vraha nevěděl. Manželka Barbara se vše dozvěděla až při prvním soudním přelíčení, které proběhlo v roce 1986 po dlouhých letech pátrání. Policie na Kuklinského měla spadeno několik let, ale byl velmi opatrný a pravý profesionál ve svém oboru. Své oběti dával na dlouhou dobu do mrazáků, aby při pitvě nebylo možné určit, kdy zemřeli. Proto si vysloužil i svou přezdívku Ledař. Jedna mrtvola byla v mrazáku klidně i dva roky.

Další způsob zbavování se těl, byl takový, že oběť rozřezal a nacpal do sudu, sud zatavil, dal do auta a auto nechal slisovat. Důkazy se většinou nenašly žádné. Ačkoli to nebylo nikdy prokázáno, Kuklinski pravděpodobně zabil i svého kolegu a přítele Roye, který ho naučil zabíjet kyanidem. Policie ho dopadla až díky udání od Richardova kolegy a blízkého přítele, který ho po dvacet letech spolupráce zradil, protože žárlil, že je jako nájemný vrah oblíbenější. Během zatýkání si s dvoumetrovým a metrák a půl vážícím nájemným vrahem neporadilo ani šest policistů, bylo to jako přemoci medvěda, museli ho postřelit a až poté spoustat.

Za nájemné vraždy dostal Richard doživotí. Nikdy neprojevil nad svými činy lítost, byla to pro něj pouze práce a o vraždách vždy mluvil úplně stejně, jako kdyby odříkával seznam na nákup. O jeho činech bylo natočeno několik dokumentů, napsána kniha a natočen film s názvem Ledař. Kuklinski, který byl postrachem pro každého, kdo ho naštval. Své zásady nezabít ženu nebo dítě se držel až do konce své kariéry. Narozdíl od svého mladšího bratra, který si odpykává trest za znásilnění a vraždu dvanáctileté dívky. Richard zemřel v roce 2006 přirozenou smrtí ve vězení v New Yorku.