Návštěvníkům tam běhá mráz po zádech a není to kvůli studenému podnebí. Na ostrově Yttygran, který leží u nejvýchodnějšího výběžku Ruska v Beringově moři, se povalují obrovské vybělené kosti, kam až oko dohlédne. Některé z nich se tyčí do výšky pěti metrů, další jsou pečlivě uspořádány do dlouhých řad. Strašidelná scenérie rozhodně nevznikla přirozenou cestou.

Záhada ze 14. století

Podivné místo objevili ruští archeologové v roce 1976. Na severní straně ostrova se v délce 548 metrů táhne pás gigantických kostí. Vědci zjistili, že jde o ostatky velryb grónských, případně běluh. Řada z nich je vztyčena k obloze. Vyhloubit ve zmrzlé zemi jámy dostatečně hluboké na to, aby žebra vážící 300 kilogramů udržely ve vzpřímené poloze, muselo dát obrovskou práci.

Velrybí alej, jak se místu začalo přezdívat, vznikla někdy ve 14. století a pravděpodobně ji vybudovali Inuité, kteří žijí ve zmrzlých končinách mezi Ruskem a Aljaškou. Otázkou je proč.

Současní domorodci místo sice znali, ale o jeho původním smyslu nedokázali říct nic. Nezbývalo tedy než vytvářet hypotézy.

Inuitské summity

„Velrybí alej byla něco jako spirituální monument. Pro historii Dálného severu má stejnou hodnotu jako kamenný kruh Stonehenge v Anglii nebo pyramidy v Egyptě," myslí si odborník na zdejší končiny Jevgenij Basov.

Ve středověku podle něj inuitské kmeny často vedly války, ale náčelníci nakonec vyjednali mír a rozhodli se založit jakousi vojenskou a hospodářskou unii. Na ostrově Yttygran pak vytvořili důstojné místo, kde se odehrávaly tehdejší „summity" na nejvyšší úrovni. Mezi velrybími kostmi se rokovalo, ale také se přinášely nejrůznější obětiny.

Existují však i další vysvětlení. Podle některých jde o pozůstatky velrybářské stanice, kde se zpracovávalo a skladovalo maso.

Na místě se skutečně našly čtvercové jámy, které mohly sloužit jako přírodní mrazáky. Název ostrova také v místním jazyce znamená „jáma masa". Vztyčená žebra tak mohla míst čistě praktickou funkci. Inuité mezi ně natahovali provazy, na nichž sušili maso a kůže.
Výzkum velrybí aleje není zdaleka u konce. Uvidíme, co zajímavého tam vědci ještě objeví.