Zdroj: Profimedia
Jak vypadal výcvik římských legionářů. Něco tak šíleného by dnes žádný muž nesnesl
Římští legionáři byli svého času nejsilnější armádou světa. Výběr mužů do ní však podléhal velmi přísným kritériím, stejně jako jejich velmi nelítostný a drsný výcvik, který by dnes žádný muž nesnesl. Jak byli cvičeni římští legionáři?
Římská říše byla známá svou vojenskou silou a jejím vojákům se říkalo legionáři. Ti byli díky jejich síle, oddanosti, disciplíně, a hlavně nelítostnému výcviku obávaní v celém starověkém světě. Jak ale skutečně vypadal výcvik římského legionáře? Odpověď vás možná překvapí.
Co všechno předcházelo čtvrt století kariéry
Výcvik římského legionáře byl přísný a vyčerpávající. Od okamžiku, kdy mladý muž vstoupil do výcvikového tábora, byl vystavený řadě fyzických a psychických výzev, které ho měly připravit na bojový život.
Muži přitom museli být vysocí aspoň 168 cm, zdraví, fyzicky zdatní a museli být občany Římské říše. Když se chtěli stát legionáři, museli nejprve doslova přežít první čtyři měsíce na zkoušku, poté složili přísahu věrnosti a byli potetováni, aby se dali snáze identifikovat. Ani tehdy ale ještě nebyli vojáky. Stáli teprve na začátku kariéry, k níž se upsali na dlouhých pětadvacet let. Nejúspěšnější v náboru byli muži z venkova, kteří byli fyzicky zdatnější.
Na video se podívejte zde:
Co museli legionáři splnit
Jako první krok ve výcvikovém procesu byla testovaná fyzická kondice každého budoucího vojáka. Od legionářů se očekávalo špičkové zdraví i kondička, museli být schopní pochodovat na dlouhé vzdálenosti s těžkým vybavením a vydržet bojovat celé hodiny.
K tomu, aby vše plnili a dostali se na požadovanou úroveň, byli rekruti podrobeni řadě brutálních cvičení, mezi nimiž vynikal tzv. "běh s břemenem". Rekruti museli nosit těžká závaží na dlouhé vzdálenosti, někdy i několik hodin v kuse, aby posílili svou sílu, vytrvalost a také psychickou odolnost.
Ovládnutí umění boje
Dalším klíčovým aspektem výcviku římských legionářů bylo dokonalé ovládnutí zbraní, a to nejen jedné. Rekruti dostávali výcvik v používání různých zbraní, museli ovládnout meče, kopí a oštěpy, učili se také účinně používat štíty a brnění. A vše museli samozřejmě pravidelně zkoušet v praxi, takže se často utkávali ve fingovaných bitvách. Bitvy byly koncipované tak, aby simulovaly skutečné bojové situace a prověřily dovednosti a schopnosti rekrutů.
Kromě fyzického výcviku se římští legionáři učili také důležitým dovednostem, které potřebovali, jako bylo třeba inženýrství a opevňování. Tyto schopnosti byly klíčové pro úspěch římských vojenských tažení, protože umožňovaly armádě rychle a efektivně stavět opevnění.
Zdroj: Profimedia.cz
Disciplína nade vše
Nejnáročnějším aspektem výcviku římských legionářů však byla disciplína, a právě díky té byla armáda tak obávaná. Od legionářů se očekávala naprostá poslušnost vůči velitelům a naprostá oddanost, samozřejmě jakákoli případná neposlušnost byla tvrdě trestaná.
Za trest byli rekruti často vystaveni dlouhým obdobím izolace a deprivace, což byl právě prostředek k nastolení disciplíny a poslušnosti.
Celkově byl výcvik římských legionářů krutý a náročný proces. Vyžadoval takovou fyzickou a psychickou odolnost, jakou by dnes vydržel jen málokdo. Ti, kteří výcvik přežili a stali se legionáři, však dosáhli vytoužených odměn. Byli součástí jedné z nejobávanějších armád v dějinách a jejich schopnosti a dovednosti získaly respekt v celém starověkém světě. Navíc si po skončení služby žili velmi dobře a luxusně a pobírali doživotní rentu. Samozřejmě jen ti, kteří se toho dožili.
Každá legie měla v přibližně 5 000 mužů a po uplynutí služby ročně odcházelo do výslužby v průměru 120 veteránů. K jejich doplnění, a jako náhrada za propuštěné, zraněné a přeložené bylo potřeba asi 250 nových rekrutů ročně.
Zdroje: short-history.com, www.bbc.co.uk, historycooperative.org
