Římská říše byla známá svou vojenskou silou a jejím vojákům se říkalo legionáři. Ti byli díky jejich síle, oddanosti, disciplíně, a hlavně nelítostnému výcviku obávaní v celém starověkém světě. Jak ale skutečně vypadal výcvik římského legionáře? Odpověď vás možná překvapí.

Co všechno předcházelo čtvrt století kariéry

Výcvik římského legionáře byl přísný a vyčerpávající. Od okamžiku, kdy mladý muž vstoupil do výcvikového tábora, byl vystavený řadě fyzických a psychických výzev, které ho měly připravit na bojový život.

Muži přitom museli být vysocí aspoň 168 cm, zdraví, fyzicky zdatní a museli být občany Římské říše. Když se chtěli stát legionáři, museli nejprve doslova přežít první čtyři měsíce na zkoušku, poté složili přísahu věrnosti a byli potetováni, aby se dali snáze identifikovat. Ani tehdy ale ještě nebyli vojáky. Stáli teprve na začátku kariéry, k níž se upsali na dlouhých pětadvacet let. Nejúspěšnější v náboru byli muži z venkova, kteří byli fyzicky zdatnější.

Na video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Co museli legionáři splnit

Jako první krok ve výcvikovém procesu byla testovaná fyzická kondice každého budoucího vojáka. Od legionářů se očekávalo špičkové zdraví i kondička, museli být schopní pochodovat na dlouhé vzdálenosti s těžkým vybavením a vydržet bojovat celé hodiny.

K tomu, aby vše plnili a dostali se na požadovanou úroveň, byli rekruti podrobeni řadě brutálních cvičení, mezi nimiž vynikal tzv. "běh s břemenem". Rekruti museli nosit těžká závaží na dlouhé vzdálenosti, někdy i několik hodin v kuse, aby posílili svou sílu, vytrvalost a také psychickou odolnost.

Ovládnutí umění boje

Dalším klíčovým aspektem výcviku římských legionářů bylo dokonalé ovládnutí zbraní, a to nejen jedné. Rekruti dostávali výcvik v používání různých zbraní, museli ovládnout meče, kopí a oštěpy, učili se také účinně používat štíty a brnění. A vše museli samozřejmě pravidelně zkoušet v praxi, takže se často utkávali ve fingovaných bitvách. Bitvy byly koncipované tak, aby simulovaly skutečné bojové situace a prověřily dovednosti a schopnosti rekrutů.

Kromě fyzického výcviku se římští legionáři učili také důležitým dovednostem, které potřebovali, jako bylo třeba inženýrství a opevňování. Tyto schopnosti byly klíčové pro úspěch římských vojenských tažení, protože umožňovaly armádě rychle a efektivně stavět opevnění.

Disciplína nade vše

Nejnáročnějším aspektem výcviku římských legionářů však byla disciplína, a právě díky té byla armáda tak obávaná. Od legionářů se očekávala naprostá poslušnost vůči velitelům a naprostá oddanost, samozřejmě jakákoli případná neposlušnost byla tvrdě trestaná.

Za trest byli rekruti často vystaveni dlouhým obdobím izolace a deprivace, což byl právě prostředek k nastolení disciplíny a poslušnosti.

Celkově byl výcvik římských legionářů krutý a náročný proces. Vyžadoval takovou fyzickou a psychickou odolnost, jakou by dnes vydržel jen málokdo. Ti, kteří výcvik přežili a stali se legionáři, však dosáhli vytoužených odměn. Byli součástí jedné z nejobávanějších armád v dějinách a jejich schopnosti a dovednosti získaly respekt v celém starověkém světě. Navíc si po skončení služby žili velmi dobře a luxusně a pobírali doživotní rentu. Samozřejmě jen ti, kteří se toho dožili.

Každá legie měla v přibližně 5 000 mužů a po uplynutí služby ročně odcházelo do výslužby v průměru 120 veteránů. K jejich doplnění, a jako náhrada za propuštěné, zraněné a přeložené bylo potřeba asi 250 nových rekrutů ročně.

Zdroje: short-history.com, www.bbc.co.uk, historycooperative.org