Lékařství bylo ve středověku stále silně ovlivněno antickými mysliteli; na ničem jiném se ostatně v té době ani stavět nedalo. Stále se ctila Hyppokratova teorie o čtyřech tělních tekutinách, které by měly být v zájmu zachování zdraví v naprosté rovnováze. Střídmost a vyváženost se doporučovala jak v jídle a pití, tak v milostném životě.
Všeho moc škodí - i zabíjí
Přílišnou náruživost středověcí lékaři považovali za životu nebezpečnou. Ve Francii byl zaznamenán případ hraběte z Vermandois, který si nehodlal odepřít vášnivou svatební noc se svou třetí manželkou, přestože byl nemocen a lékař mu jakékoli milostné hrátky přísně zakázal. Dokonce ho varoval, že když neposlechne, bude do tří dnů mrtev. Hrabě neposlechl a za tři dny opravdu zemřel. Podle lékaře byla příčina smrti jasná: pacient nedokázal ovládnout svou touhu.
Ještě hůře vyzněla lékařská zpráva o úmrtí vyhlášeného anglického sukničkáře Johna z Gauntu. Jeho genitálie i celé tělo prý zničila "hniloba" způsobená častým obcováním se ženami. Z dnešního pohledu se zdá, že náruživý John trpěl nějakou pohlavní chorobou, ve své době ale lékaři přisuzovali vinu nerovnováze v organismu vyvolané přílišnou pudovostí.
Jak v roce 1503 napsal Symphorien Champier, přehnaná milostná aktivita "poškozuje nervy, oslabuje žaludek, vede k předčasnému stárnutí, ztrátě vlasů a zhoršení zraku".
Duchovní osoby ve středověku čelili nejen vlastnímu pokušení, ale také radám lékařů, kteří celibát neschvalovali.
Jak odolat pokušení?
Na druhé straně se ale nedoporučoval ani celibát. Se zdravotními potížemi z neukojené touhy se přirozeně potýkali zejména kněží. Ve 12. století žil ve městě Louvain jistý klerik, který byl proti své vůli povýšen na biskupa. Ačkoli do té doby celibát sem tam porušoval, v nové funkci si to už nedovolil. Zapřísáhl se vytrvat - a podle lékařů ho to stálo život. Jeho úd natekl a ubohý muž těžce onemocněl. Přátelé a příbuzní ho marně přesvědčovali, ať "tajně ulehne s nějakou ženou". Za několik dní skonal. (Zdroj: aeon.co)
K tajnému porušení celibátu nabádali muže kněžského stavu často i sami lékaři. U mnohých ale se svými radami neuspěli, a tak vymýšleli alternativy. K uvedení nevybouřeného organismu do rovnováhy mělo pomoci pouštění žilou, pravidelné koupele a zvláštní dieta, jejímž základem byla studená jídla ochlazující tělo: například nasolené ryby nebo zelenina naložená v octě. Obecně se doporučovaly kyselé a hořké potraviny, protože se věřilo, že způsobují impotenci a neplodnost.
Chudáci duchovní tedy opravdu neměli jednoduchý život; museli odolávat pokušení, a ještě se nemohli ani pořádně najíst. Zato mladé manželské páry usilující o potomka si mohly dopřávat teplých, sladkých a masitých jídel, jak bylo libo. I v tomto případě však byla předepsána střídmost; muž se před aktem neměl přejíst k prasknutí a neměl k němu přistoupit ani hladový. Oba extrémy mohly mít za následek naprostý milostný nezdar, případně zplození nemocného dítěte. (Zdroj: www.medievalists.net)
