Celým jménem Berta Helene Amalie Riefenstahlová se narodila 22. srpna 1902 v Berlíně. Zbožňovala tanec, matka ji v tom podporovala, otec jí to zakazoval. Leni se s jeho nelibostí dokázala vyrovnat po svém a na lekce chodila potají. V 16 letech se kromě tanci začala věnovat i plavání a atletice. Po několika veřejných tanečních vystoupeních toho ale měl otec dost a svou dceru poslal do internátní školy.

Leni ve své zálibě nepřestala, naopak se do toho pustila s plnou vervou. Po lekcích se také věnovala psaní povídek, sportovních článků a filmových scénářů. Když dosáhla jednadvaceti let a úspěšně vychodila školu, nemusela se už ohlížet za rameno, zda ji otec kontroluje, a započala dráhu profesionální tanečnice.

Navázala spolupráci s divadelním režisérem Maxem Reinhardtem a stala se jeho chráněnkyní. Úspěšná sólová tanečnice Leni procestovala Evropu, dokud si v osudné Praze neporanila koleno. S tancem musela nadobro skoncovat.

Hitlerova režisérka

Pro nesmírně nadanou Leni nebylo problém najít si nové životní poslání, mimo tanec ji vždycky lákal film a přemýšlela, jaké by to bylo v nějakém účinkovat. Zahrála si v několika počinech, pak si zkusila práci za kamerou a zrežírovala svůj první film s názvem Modré světlo (1932).

První kontakt s budoucím říšským kancléřem se odehrál v únoru 1932 na politickém shromáždění v berlínském Sportovním paláci, kde měl Hitler projev. Leni, stejně jako každý v paláci, byla Adolfem uchvácena a toužila si s ním popovídat. Na místě k tomu nebyl prostor, a tak mu další den napsala dopis. Nečekala, že jí téměř okamžitě odpoví.

Hitler obdivoval její hereckou a režisérskou tvorbu, což Leni naprosto šokovalo. Když jí pak Hitler řekl: „Až se jednou dostaneme k moci, budete muset dělat moje filmy,“ věděla, že je na správné cestě za úspěchem.

Norimberská trilogie a Olympia

V roce 1933 dostala od Hitlera a Goebbelse první zakázku – zdokumentování sjezdů NSDAP. Leni nabídku nejdříve odmítla, protože nikdy dokument netočila a nebyla zorientovaná v současné politice, nakonec ji oba obměkčili tvrzením, že nebude točit politiku, ale umělecké dílo.

Prvním dílem norimberské trilogie se stal film Vítězství víry, v roce 1934 ho následoval slavný Triumf vůle, za nějž získala několik ocenění a dokument byl označen za „největší film o Führerovi, jaký kdy byl natočen“. V posledním díle trilogie, Den svobody - naše armáda, použila Leni úchvatné dvojité expozice a evokativní hudbu.

Nejvíce se ovšem proslavila zdokumentováním XI. olympijských her v Berlíně. Film vznikal 18 měsíců, použilo se na něj 400 tisíc metrů filmu a poprvé v historii se použila kamera pod vodou. V roce 1956 byl vzniklý film Olympia zařazen mezi 10 nejlepších filmů světa.

Navždy nacistkou

Po pádu Třetí říše byla Leni zadržena spojenci a uvězněna v zajateckém táboře. Prošla si denacifikací od Američanů a posléze i od francouzského soudu. Za podporu nacistické propagandy si neodnesla žádný trest, což sice znamenalo, že je nevinná, po zbytek svého života byla ovšem vnímána jako pobočnice Adolfa Hitlera a režisérka jeho propagandistických filmů.

V 50. letech dokončila svůj kontroverzní snímek Nížina, v němž jako komparzisty využila Romy, kteří byli v koncentračních táborech. V 60. letech přesedlala na fotografii, odjela do Afriky a dokumentovala život núbijských domorodců.

O dekádu později se vášnivá fotografka a navždy ocejchovaná nacistická umělkyně přesunula do oceánu – fotografovala podmořský svět a natočila dokument.

Leni Riefenstahlová zemřela 8. září 2003 v Pöckingu v Německu ve věku 101 let. Je pohřbena v Mnichově.