Princezna Alžběta Hessenská a z Rýna (nebo také Alix z Hesse a od Rýna, či Elizabeth Feodorovna Romanova) byla vnučkou královny Viktorie, a později Alexandrou Fjodorovnou, ruskou císařovnou a manželkou Mikuláše II., posledního vládce Ruské říše.
Její život byl ověnčený mnoha tragédiemi, zejména rodovými, ale nikdy se nevzdala. Nakonec byla svatořečena jako svatá mučednice Elizabeth Feodorovna.
Ztráta matky a mnohé jiné
Tato princezna, která nazývala královnu Viktorii babičkou, se později stala babičkou neméně slavnou - babičkou jednoho z nejvlivnějších královských rodů 20. a 21. století. Přitom až do své smrti zůstala silná a ambiciózní, i navzdory mnoha výzvám, které pro ni osud nachystal. Celý její život je posetý smutkem a vévodí mu hned několik významných ztrát, jež postihly zejména její sestru Viktorii, která po smrti jejich matky hrála významnou roli při výchově svých sourozenců….
Rodokmen štěstí nepřinesl
Ellie se narodila 1. listopadu 1864 a její smrt je datována na 18. července 1918. Byla rovněž německou hesenskou a rýnskou princeznou rodu Hessen-Darmstadtů a manželkou ruského velkovévody Sergeje Alexandroviče, pátého syna ruského císaře Alexandra II. a princezny Marie Hessenské a z Rýna. A hlavně - byla také mateřskou pratetou prince Filipa, vévody z Edinburghu, manžela královny Alžběty II. Takový rodokmen rozhodně stojí za to!
Elisabeth s manželem Sergejem
Krása a zájem nápadníků
O maminku přišla jako malé holčička a starala se o ni hlavně starší sestra Victorie. Život všech sourozenců poznamenaly mnohé rodinné tragédie. Ellie byla velice krásná, a kromě své podoby proslula i uměleckým nadáním a zbožností. Od svých čtrnácti let žila se svou sestrou na britském královském dvoře a okouzlovala muže všech generací. Zamiloval se do ní i německý císař Vilém II., jeho žádost o ruku ale Ella odmítla a v roce 1883 se zasnoubila se svým vzdáleným bratrancem, Sergejem Alexandrovičem, pátým synem cara Alexandra II. Aby mu Ellie dělala čest svému vysoce postavenému muži, z vlastní iniciativy se naučila rusky a přestoupila na pravoslaví. Při té příležitosti přijala jméno Jelizaveta Fjodorovna.
Ellie měla tedy to štěstí, že se provdala do Ruska. Viktorie nebyla nadšená, že si její půvabná vnučka Alžběta ze všech nápadníků vybrala zrovna ruského velkoknížete. Rusy považovala za barbary a obavu v ní rovněž vzbuzovaly časté útoky anarchistů na šlechtu. Mladé lásce ale nebránila, netušíc, do jaké míry bude Alžbětin osud nešťastný. Eliino „štěstí“ se jí totiž později stalo osudným – její krása a dobročinnost se znelíbily Leninovi…
Odpuštění a oddání se bohu
Elisabeth, vnučka královny Viktorie a starší sestra Alexandry, poslední ruské císařovny, se v ruské společnosti proslavila svou krásou a dobročinnými pracemi mezi chudými. Její manželství zůstalo bezdětné, což klevetné jazyky ve své době odůvodňovaly Sergejovou údajnou homosexualitou. Ella se však realizovala v péči o jiné děti z carovy rodiny a dvě z nich po smrti jejich matky dočasně adoptovala.
Ivan Kalyayev - vrah Elliina manžela
V roce 1905 bojová organizace Socialistické revoluční strany zavraždila jejího manžela bombovým útokem. Levicový atentátník Ivan Kaljajev na jeho kočár hodil výbušninu. Ella výbuch slyšela; ihned k místu neštěstí přiběhla a vlastníma rukama posbírala kusy manželova roztrhaného těla. Poté strávila několik dní na modlitbách. Návrat do Anglie na žádost její rodiny odmítla.
Elisabeth veřejně odpustila Sergejovu vrahovi Ivanovi Kalyajevovi. Omilostnila se za něj a rozhodla se vstoupit do služeb božích. Odešla z císařského dvora a stala se jeptiškou. Založila Marfo-Mariinsky klášter věnovaný pomoci utlačovaných Moskvou.
Leninova nenávist
A to byl právě ten kámen úrazu. Její činnost a konání, stejně jako její osobnost nenáviděl sám Vladimír Iljič Lenin. Dlouho, s nenávistí a jistým opovržením, sledoval její počínání. Až ji konečně nechal v roce 1918 zatknout a spolu s několika dalšími nepohodlnými nakonec zavraždit. Všichni zadržení byli donuceni dojít se zavázanýma očima a svázanýma rukama k hluboké šachtě, do které je bolševici následně svrhli a hodili za nimi několik ručních granátů.
V roce 1981 pak byla Elisabeth kanonizována ruskou pravoslavnou církví v zahraničí a v roce 1992 Moskevským patriarchátem.
Zdroje:
