Ačkoli máme zažitou představu, že malomocní žili v minulosti jako vyděděnci, před kterými každý utíkal, zrovna středověká společnost se k nim chovala překvapivě slušně. Sdružovali se sice v leprosáriích a nesměli se ženit či vdávat, aby nezplodili nemocné potomky, ale majetek si ponechávali a do určité míry mohli žít normálním životem, dokud to nemoc dovolila. Leprosária byla štědře dotována kláštery a šlechtou v duchu křesťanské charity.

V roce 1321 se však jižní Francií začala šířit fáma, že malomocní otravují studně, aby nakazili všechny Evropany a vymýtili křesťanskou populaci. S tím nápadem prý nepřišli sami, ale navedli je k tomu Židé, kteří se nechali uplatit od španělských muslimů. Hovořilo se o spiknutí domluvené mezi představiteli šedesáti francouzských leprosárií.

Místní zástupci měst, církve a šlechty na nic nečekali a začali s intenzivním vyšetřováním, které se ve své době bohužel omezovalo na výslechy v mučírně. Ubožáci sužovaní leprou se na mučidlech přiznávali k nesmyslným činům - třeba i k tomu, že ze shnilého chleba vyráběli jed a chtěli ho vhodit do zdrojů pitné vody.

Každý, kdo se přiznal nebo byl shledán vinným, byl hned upálen a jeho majetek propadl šlechtici či klášteru spravujícímu konkrétní leprosárium. Vraždění neunikli ani Židé, kteří podle falešných informací celému spiknutí předsedali.

Hysterie se během měsíce rozšířila i na území dnešního Španělska, kde si obyvatelé vybíjeli vztek a strach pro změnu na muslimech.

V červnu 1321 situaci zaznamenal francouzský král Filip V. a šetřením konspirace pověřil inkvizitora Bernarda Guie. Ve stejnou dobu zareagoval i Jakub II. Aragonský, který však přilil jen olej do ohně nařízením, že mají být zatčeni či vyhnáni všichni cizinci, "protože je těžké, ba přímo nemožné určit, kdo z nich je malomocný a kdo zdravý".

Jistý lékař jménem Amonant měl dobrou vůli přijet z Gaskoňska do Aragonie diagnostikovat nemocné, ale sám zde byl označen za malomocného a uvržen do vězení. Na svobodu mu pomohla intervence králova syna, v Aragonii ale po této zkušenosti nezůstal.

Teprve během srpna se vyšetřovatelé začali přiklánět k názoru, že malomocní nenesou žádnou vinu, a od dalšího pronásledování se upustilo. V roce 1338 pak papež Benedikt XII. vydal bulu, podle níž měl být majetek zabavený během nesmyslného běsnění vrácen rodinám upálených.