Jak probíhá onemocnění leprou: začíná nenápadně, ale konce bývají zlé

Lepra se označuje jako nemoc starověku. Stále není jisté, odkud přesně bakterie způsobující malomocenství přišla.

Lepra se označuje jako nemoc starověku. Stále není jisté, odkud přesně bakterie způsobující malomocenství přišla.

Foto: shutterstock.com

Lepra, nemoc, kterou trpěl i biblický Job, jehož zkoušel Ďábel. Toto chronické infekční onemocnění postihuje kůži a periferní nervy a způsobuje děsivé znetvoření na končetinách a v obličeji. Původcem nemoci je bakterie Mycobacterium leprae a dohromady může propuknout v pěti formách.  

Lepra se označuje jako nemoc starověku. Důkazem toho není jen biblický příběh o Jobovi, ale také příběh o zázračném uzdravení: „Ježíš zvedl ruku, dotkl se toho muže a řekl: Ano, chci. Ať tvá nemoc zmizí! A hned byl ten malomocný zdráv. Ježíš mu pak řekl: Nikomu nic neříkej, ale jdi, ukaž se knězi a vezmi s sebou obětní dar, který ustanovil Mojžíš pro uzdravené od malomocenství. To bude veřejné svědectví o tvém uzdravení.“ (Zdroj: www.biblegateway.com)

Řekněme, že malomocnými se to v Bibli jen „hemží", přestože dnešní lékaři a historikové poukazují na to, že dávní autoři za malomocenství označovali téměř všechny kožní choroby. (Zdroj: pubmed.ncbi.nlm.nih.gov)

Lepra však byla napříč dějinami brána jako boží trest a díky postižení se nemocní vykazovali do zvláštních společenství. Byli vyháněni, opovrhování a diskriminováni.

Biskup káže malomocným.Biskup káže malomocným.Zdroj: Wikimedia Commons, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=1078818

Stále není jisté, odkud přesně bakterie způsobující malomocenství přišla. Nejvíce pramenů se shoduje na původu v Africe a rozšíření do Indie a Číny. Diagnostika byla totiž složitá a lepra se často zaměňovala s elefantiázou, svrabem nebo pelagrou. Nyní je však jisté, že zdrojem nákazy je pouze nemocný člověk, i když se bakterie Mycobacterium leprae objevuje u některých opic a divokých pásovců.

Původně se lepra považovala za vysoce infekční chorobu, ale poslední výzkumy nasvědčují o opaku. Přenos bakterií z člověka na člověka je sice snadný, jen někteří jedinci však opravdu onemocní. „K přenosu nemoci je nezbytný úzký kontakt a k nákaze dochází hlavně kapénkovou metodou, protože nosní sekret nemocných lepromatózní formou lepry obsahuje velké množství mykobakterií. Přenos je možný též kontaktem do porušené kůže nebo mateřským mlékem. Mikroby mohou být vylučovány i z kožních lézí," píše ve své bakalářské práci Lenka Mařincová. (Zdroj: theses.cz) Inkubační doba bakterie je ale dlouhá a trvá 2-5 let. Symptomy se mohou objevit klidně až za dvacet let.

Lepra postihuje nejčastěji končetiny a obličej.Lepra postihuje nejčastěji končetiny a obličej.Zdroj: profimedia.cz

Nejznámější jsou tři formy onemocnění: tuberkulózní forma, lepromatózní forma a hraniční forma. Tuberkulózní forma se projevuje skvrnami na kůži, které jsou typicky bílé, někdy červené. Baketerie zasahuje nervy, které dokáže pacient nahmatat v podobě zduřelých nebolestivých míst. Postižené nervy odumírají a způsobují tak rozsáhlou necitlivost napadené oblasti. Díky odumřeným nervům přestanou fungovat i svaly, které začnou atrofovat. S postupující nemocí se na těle vytvářejí hluboké vředy, které však nejsou bolestivé. Vznikají otevřené rány kloubů a odpadávají části těla. Pacienti s touto formou lepry nejsou infekční.

Závažnější průběh má lepromatózní forma lepry, jíž bývají postiženi lidé s narušenou buněčnou imunitou. Po celém těle se objevují hnědofialové uzly, které se mohou buď vstřebat, nebo rozpadat do podoby vředů. Typicky bývá zasažen obličej, jež je díky znetvoření nazýván „lví". Napadené je také oko, takže pacient může oslepnout. Jelikož je zasažen i nos a sliznice, nemocný trpí krvavou rýmou, která je bohatá na množství mykobakterií. Právě těmi se může nakazit další člověk. V pozdním stádiu nemoci jsou napadeny kosti i vnitřní orgány. Třetí formou onemocnění je takzvaná hraniční forma, která je kombinací dvou předchozích. 

Mniši to ve středověku neměli jednoduché

Jaké nemoci byly nejčastější příčinou smrti ve středověku?

Je zajímavé, že lepra samotná nebývá příčinou smrti. Napadá jedince se špatnou funkcí imunitního systému, a ti proto často umírají na přidružené nemoci. „Malomocenství se léčí obvykle až dvouletým podáváním kombinace vícerých silných antibiotik: rifampicinu, chlofamizinu (lamprena) a dapsonu (DDS). Kombinace je využívána kvůli vlastnostem mykobakterií, které si dokáží rychle vyvinout rezistenci vůči jednomu léku." (Zdroj: nemoci.vitalion.cz)

Onemocnění se šíří především v zemích s nízkým hygienickým standardem. Cestovatelé si musejí dávat pozor především v Indii, Vietnamu, v některých afrických zemích a Brazílii. 

Akční letáky