Jak probíhalo onemocnění leprou a proč byla ve středověku takovou hrozbou?

Lepra se označuje jako nemoc starověku. Stále není jisté, odkud přesně bakterie způsobující malomocenství přišla.

Lepra se označuje jako nemoc starověku. Stále není jisté, odkud přesně bakterie způsobující malomocenství přišla.

Foto: shutterstock.com

Lepru má většina z nás zapsánu v hlavě jako nemoc námořníků, jež často postihovala při dlouhých plavbách po moři. Pro nemožnost léčby pak vznikaly celé ostrovy malomocných, jichž se každý děsil více než sirén. Lepra, malomocenství nebo Hansenova choroba je přitom lidstvu známa již přes 4000 let.

Ve středověku byla medicínská věda na zcela jiné úrovni a s epidemiemi takových nemocí, jako byla lepra, si nedokázala poradit, Nejčastěji proto byli nemocní zavíráni do izolace. Z nemoci panovala obecná panika, která přesahovala utrpení nemocných. Malomocenství totiž bylo ve středověku považováno za „zvláštní“ nemoc, na níž se opakovaně odkazuje i v Bibli. Faktem ale je, že malomocenství popsané v Bibli nebylo malomocenstvím v dnešním slova smyslu – biblické odkazy většinou zahrnují velké množství kožních chorob.

Diagnostikování lepry ve středověkuDiagnostikování lepry ve středověkuZdroj: Hans von Gersdorff / Creatove Commons, veřejné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Malomocenství je nemoc, nazývaná též nemocí chudých, při níž jedinci v pokročilých stádiích odpadávají celé kusy tkáně. Své jméno – Hansenova choroba – pak získala nemoc až po objevu učiněném G.H. Armauerem Hansenem, který v Norsku v roce 1873 zjistil, že původcem nemoci je bakterie Mycobacterium leprae.

Samotné slovo malomocenství pak pochází ze starověké řečtiny a přeneseně znamená „šupinatá kůže“. Dnes, protože je většina lidí vůči této chorobě přirozeně imunní, postihuje lepra zejména lidi v rozvojových zemích se špatným zdravotním systémem a omezenými zdroji.

Rozbořený dům pro malomocnéRozbořený dům pro malomocnéZdroj: By Joanbanjo / Creative Commons / https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/CC BY-SA 4.0,

Lepra se objevila v Evropě na počátku 11. století a v 15. století již téměř zmizela. Předpokládá se však, že nemoc mohla být přivezena do Evropy ze zemí Blízkého východu účastníky křížových výprav. V té době však nebyla spojována s chudobou, ale naopak byla spíše nemocí vyšší třídy.

V té době bylo i jiné chování k nemocným – ostatní s nimi soucítili a snažili se jim poskytnout tu nejlepší možnou péči.

Bývalá pevnost pro malomocné na řecké KrétěBývalá pevnost pro malomocné na řecké KrétěZdroj: Profimedia

Když se ale lepra rozmohla a nabírala na epidemii, změnil se i postoj lidí k ní. Jak výskyt choroby rostl, lidé s leprou byli ponižováni a považováni za nečisté a hříšné. Ve středověku byli dokonce jistým způsobem i veřejně hanobeni – byli nuceni nosit klapku a později zvon, aby byli slyšet a varovali tak ostatní, že se blíží. Zdraví jedinci se jim tak mohli vyhnout a měli dostatek času se skrýt

Zvon tak mohl nejen varovat, ale i přilákat pozornost těch, kdo by ještě byli schopni pomoci nějaký darem nebo penězi.

Jak jsme již řekli, ve středověku bylo mnoho kožních onemocnění označeno pojmem „malomocenství“. Lidé sem z nevědomosti míchali i ekzémy, psoriázu či rakovinu kůže.

Chlapec nemocný leprouChlapec nemocný leprouZdroj: George Henry Fox / Creatove Commons, veřejné dílo, https://creativecommons.org/publicdomain/

Osoba nemocná leprou byla považována za nečistou až do 12. století. V té době pak začaly vznikat celé komunity malomocných – byly pro ně stavěny, či spíše vymezeny, speciální domy a celá nečistá komunita byla oddělena od zbytku společnosti. Věřilo a tradovalo se, že lepra je velice nakažlivá.

Benediktinský mnich a kronikář Matthew Paris, který žil v období mezi lety 1200 až 1259, odhadoval, že v Evropě se vyskytovalo až na 19 000 domů malomocných, z toho byly 2 000 ve Francii a více než stovka v Anglii.

Zdroj: Youtube

Tyto domy byly provozovány obdobně jako kláštery, takže sloužily jak pro péči o tyto lidi, tak pro jejich karanténu.

Některé zdroje zase označovaly lidi nemocné leprou za ty, kdo musejí na zemi procházet peklem – očistcem, a jejich samotné utrpení pak bylo povýšeno na svaté. Nemocní v domech pro malomocné trávili mnoho času modlitbou. Navíc se v té době věřilo, že malomocenství je pohlavně přenosná choroba, domy malomocných přiměly trpící složit slib cudnosti.

Lepra způsobuje deformace končetin.

Leprosárium Tulcea: poslední místo pro malomocné najdete v Rumunsku. Jak vypadá?

Ti, kdo se chtěli podobné izolaci vyhnout, museli slíbit, že budou žít odloučení, a slíbit, že nevkročí do žádného kostela nebo na tržiště a nedotknou se ani okraje nebo provazu studny. Museli nosit rukavice a byli vlastně také vyloučeni ze společenského dění.

Slavní nemocní

Mezi slavné trpící leprou patří například Jeruzalémský král Baldwin IV., který navzdory své nemoci nadále vládl, a Alice Leper, cisterciácká jeptiška, která se stala mučedníkem malomocných.

Mnoho bohatých lidí i ve středověku poskytovalo malomocným dary a pomoc; například Roger de Lacy, Richardův bratr, daroval svou půdu na to, aby na ní byla postavena nemocnice pro malomocné u břehu řeky Ribble poblíž Clitheroe. Dnes stojí na místě hotel Edisford a nemocnice se jmenovala Svatý Mikuláš. 

Zdroje:

www.leprosymission.org.uk/ 

intriguing-history.com

elizabethashworth.com