www.historytoday.com, plzenoviny.cz, edition.cnn.com

Malomocenství postihlo celou řadu venkovských i městských částí, a to bez sociálních rozdílů. Ve velkém byli nemocní jak chudí, tak i bohatí.

Jak vypadala středověká leprosária

Následky lepry byly fatální a děsivé. Nemoc si bezohledně vybírala své oběti, bez ohledu na bohatství či chudobu. Nenávratně měnila celá města a dotkla se všech obyvatel. 

Malomocenství proniklo do Evropy ve 4. století a záhy se stalo běžnou součástí lidského života. Do poloviny 16. století pak bylo založeno více než 700 leprosárií, tedy míst, kde se lepra léčila. 

V extrémní podobě si tato nemoc vybírala poměrně krutou daň. Mohla způsobit ztrátu prstů horních i dolních končetin, slepotu, gangrénu, bolavé a nehojící se vředy či zhroucení nosu. V konečné fázi vyčerpala člověka natolik, že jediným vysvobozením byla smrt. 

Někteří lidé věřili, že tato nemoc je trestem za hříchy, kterých se během života dopustili, jiní v ní viděli podobnost s utrpením Krista. Důvodem byl očistec, kterým si každý nemocný musel projít. 

V boji s malomocenstvím měly pomáhat místní nemocnice, tzv. leprosária. Za nejstarší z nich se považuje nemocnice svaté Máří Magdalény ve Winchesteru v hrabství Hampshire. Právě zde se při vykopávkách pohřbů našly důkazy o malomocenství. 

Špitály pro péči o malomocné se stavěly většinou na okrajích měst, na venkově v blízkosti křižovatek nebo hlavních cestovních tras. Důvodem bylo zachování kontaktu se společností. Malomocní museli prosit o almužnu, obchodovat s předměty a nabízet služby, například modlitby za duše dobrodinců. 

O místa ve špitálech pro malomocné byla velká poptávka a "malomocní bratři a sestry" byli často plně přijímáni do řeholního řádu domu.

Peklo na zemi, ze kterého už nebylo úniku 

Přesto však tyto špitály byly samotným peklem na zemi, ze kterého se málokdo vrátil živý. Lepra byla zákeřná a krutá. Péče v leprosáriích soustředila pozornost převážně na duchovní potřeby člověka. Ani fyzické však nezůstaly opomenuty. Ne vždy šlo ale člověku postiženému leprou pomoci.

Pro více informací se podívejte na toto video:

Zdroj: Youtube

Většinu nemocnic tvořily domky, které byly postaveny kolem kaple, kam se lidé chodili nejen modlit, ale také se zde celé dny zpívalo. 

V prvních fázích nemoci se lidé běžně stýkali, nemocní byli navštěvováni rodinou. Teprve ve 14. století se začal postoj k nemocným měnit, všudypřítomný strach z nákazy vedl ke společenským omezením a následné izolaci postižených. 

Všichni pacienti s leprosárií museli dodržovat striktní pravidla, jakýkoliv prohřešek byl přísně potrestán. Lidé na smrt nemocní tak byli často bičováni nebo týráni hladem. Důvodem bylo jediné: Co možná nejvíce zamezit jejímu šíření.

Zdroje: