Ambiciózní plány létající ponorky vypracoval v polovině 30. let sovětský inženýr Boris Ušakov. Bizarní stroj měl disponovat třemi motory, s jejichž pomocí by ve vzduchu vyvinul rychlost až 250 km/h. Po dosednutí na vodní hladinu by se motory od vnějšího prostředí izolovaly díky posuvným panelům a tříčlenná posádka by dostala rozkaz přesunout se z kokpitu do kabiny s periskopem. Pod vodou měl stroj dosáhnout rychlosti 3 uzlů, tedy asi 5,5 km/h.

Teorie slibná, ale praxe zklamala

Sovětské námořnictvo projevilo o Ušakovovy plány neskrývaný zájem. Létající ponorka by mu umožnila vyzrát nad nepřátelskými plavidly naprosto originálním způsobem. Stroj by nejprve pod vodou vytipoval nepřítele a zjistil jeho polohu. Potom by se vznesl nad hladinu a bleskově by protivníka předehnal. Nakonec se měl opět ponořit a překvapit zaměřené plavidlo svými torpédy.

Ponorka schopná rychlého pohybu ve vzduchu by se navíc efektivně vyhýbala protiponorkové a protiletecké obraně nepřátelských přístavů. Podle potřeby by se schovávala pod vodou nebo naopak nad hladinou, takže nepřítel by ji nedokázal hned tak zaměřit.

Jak by taková ponorka vypadala? Prohlédněte si její model ve videu:

Zdroj: Youtube

Dokud byl projekt jen na papíře, zněl velmi slibně a příjemně se o něm snilo. V praxi se však potýkal s tolika technickými překážkami, že od něj Ušakov zase ustoupil. Obávaný generální ředitel NKVD Lavrentij Berija se k tématu vrátil za druhé světové války - jedinečná ponorka s křídly by se bývala hodila v boji proti Hitlerovi.

Ať se však sovětští vědci snažili, jak jim to vedení nakazovalo, létající ponorku sestrojit nedokázali. Úkolu byli zproštěni až po Stalinově smrti, kdy se moci ujal Nikita Chruščov, který práci na bláhovém zadání nařídil ukončit.

A přeci letí!

Ačkoli se zdá, že šlo o naprostý nesmysl, konstrukcí podobného stroje se v minulosti zabývali i vědci v jiných zemích. Americký vynálezce Donald Reid dokonce v roce 1962 jednu takovou létající ponorku vyrobil. Sice se nevznesla do větší výšky než 25 metrů a maximální ponor pod vodou činil 3,5 metru, ale i to stačilo k důkazu, že projekt ve svém principu není nemožný. Reid ostatně svůj vynález smontoval z vraků starých letadel a šrotu, který skladoval v garáži, takže od něj nějaké převratné výkony ani neočekával. Při nasazení v boji by nicméně takový těžkopádný obojživelník neobstál.

Zdroje: https://www.flitetest.com/, https://military-history.fandom.com/